1. [dějiny umění], etapa ve vývoji středověké evropské kultury světonázorově vycházející z *křesťanství; počátek je datován do poloviny 12. století a její konec podle oblastí do doby od poloviny 15. do poloviny 16. století, tedy do doby vrcholného *feudalismu. Gotika (gotický sloh) a na ní založené *gotické umění se objevují ve Francii kolem roku 1150. Rychle se šíří, takže v polovině 13. století ovládá již celou západní a střední Evropu. Jeho vliv slábne koncem 14. století a mizí kolem roku 1550. Gotický sloh definuje především styl architektury, který se poprvé projevil ve Francii od druhé třetiny 12. století při přestavbě *opatství v Saint-Denis u Paříže. V architektuře *katedrál jej charakterizuje důraz na pilíře a přípory, které umožňují pročlenění zdí, lomený oblouk a systém složitých kleneb. Gotika charakterizující dobu vrcholného a pozdního středověku čerpala své náměty především z křesťanství. Projevila se rozkvětem architektonického i volného *sochařství, v malířství freskovém, tabulovém i knižním. V Itálii ji kolem roku 1400 začal nahrazovat nový *humanismus a sílící vlna *renesance, na sever od Alp a tedy i u nás její nejkrásnější a velmi zdobné projevy, tzv. plaménkový sloh, přetrvaly ještě v průběhu 15. století; (Viz též kultura, gotická.)$2. [paleografie], styl středověkého *písma, jež se ve 12. století přetvořilo z karoliny; ve vertikálním hrotitém písmu se k sobě těsně přiřazují písmena. Rychlejším psaním vznikla //gotica cursiva// (kurzíva). (Jaroslav Malina)