římský *císař v období 117 až 138, druhý z dynastie tzv. *adoptivních císařů vybraných pro své schopnosti. Po expanzivní *vládě svých předchůdců se vzdal dobyvatelské politiky *Říma a zaměřil se na upevnění civilní a vojenské správy v jednotlivých provinciích *římské říše. Z tohoto hlavního důvodu, ale i pro své osobní potěšení z poznání jednotlivých území a kultur procestoval skoro celou říši a seznámil se s jejími pamětihodnostmi. Vřelý vztah měl k Řecku, jeho kultuře, filozofii a umění. Zavedl módu plnovousu. Z těchto důvodů dostal přezdívku //Graeculus// („Řekáček“). V Athénách vystavěl novou čtvrť, takzvané Hadrianovo město. Jako první císař se nesnažil drancovat Řecko odvozem vzácných památek. Kromě výstavby nových, restauroval i starší památky, například proslulý parthenónský vlys, na němž se již začalo projevovat zvětrávání povrchu. Pro výzdobu své rozsáhlé příměstské rezidence (*villa v Tivoli, Hadrianova) v *Tiburu (dnešní Tivoli) nechal vytvořit neobvykle velké množství kvalitních kopií nejslavnějších děl řeckých sochařů minulosti, patrně se záměrem vytvořit živé muzeum dosavadní řecké kultury, o jejíž osud se obával a chtěl její odkaz předat i svým následníkům, aby jej kultivovali se stejnou péčí jako on.$Usiloval o zajištění obrany civilizovaného světa římského impéria posílením hranic proti vpádu barbarských útočníků. V Británii nese jeho jméno *val postavený na hranici se Skotskem, který odděloval římskou provincii od severních *barbarů. Byl součástí soustavy hraničního opevnění impéria označovaného jako tzv. //*limes Romanus//. Během svých čtyř inspekčních cest po území celého impéria Hadrianus nechal vybudovat solidní systém vojenských *pevností podél celých římských hranic. K stabilizaci císařské moci přispěl zřízením císařské rady a dalších správních orgánů, jež namísto propuštěnců řídili příslušníci římské *aristokracie z jezdeckého stavu. Podpořil kodifikaci *římského práva tím, pověřil právního znalce Salvia Iuliana, aby sestavil soupis dosavadních prétorských *ediktů, jímž se řídilo římské soudnictví. Hadrianus mimo jiné proslul také homoerotickým vztahem ke svému mladému oblíbenci *Antinoovi, jejž po jeho předčasné smrti nechal uctívat jako nového *boha. (Marie Pardyová)