1. v&nbsp;širším smyslu každý vývojový proces v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('příroda')">*přírodě</span> a&nbsp;ve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('společnost')">*společnosti</span>;$2. v&nbsp;užším smyslu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('člověk – vývoj lidských populací')">*vývoj lidské společnosti;</span>$3. humanitní věda, která zkoumá a&nbsp;rekonstruuje (částečně modeluje) sociálně kulturní minulost lidstva v&nbsp;čase jako <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konkrétní')">*konkrétní</span> proces a&nbsp;odhaluje v&nbsp;tomto procesu příčinně-důsledkový vztah mezi událostmi a&nbsp;vzájemné působení sociálně-historických <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zákonitost')">*zákonitostí</span> a&nbsp;náhodností, uvažuje objektivní nutnost a&nbsp;subjektivní faktor, účast lidových vrstev a&nbsp;úlohu vynikajících osobností. Historie přitom přistupuje k&nbsp;faktům selektivně: široce osvětluje hromadné jevy, v&nbsp;nichž se projevují zákonitosti – tendence, z&nbsp;individuálních jevů vybírá především ty, které měly vliv, stěžejní, stereotypní (pro ilustraci), klíčové (typické) a&nbsp;ukazující cestu (v&nbsp;podmínkách zlomkovité <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('informace')">*informace</span>), ale také jevy individualizované (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('antropologie, historická')">*antropologie, historická</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('metoda orální historie')">*metoda orální historie</span>). Při této práci historie používá informace získané z&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('pramen, historický')">*historických pramenů</span>, a&nbsp;tedy potřebuje vyhledávání, shromažďování a&nbsp;předběžnou přípravu této informace, tj. těchto pramenů.$Historií se rozumí stejně tak minulé události, jako jejich zkoumání a&nbsp;prezentování (tím je synonymní s&nbsp;historickou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('věda')">*vědou</span>), historie tedy spojuje <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('objekt')">*objekt</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('subjekt')">*subjekt</span>, zkoumané i&nbsp;badatele. Tento dvojí smysl znamená, že minulost nemůže být prezentována jako nezávislá na historikovi, nýbrž že existuje jen jeho poznávací činnost; historie představuje historické myšlení. Existuje suma vědění o&nbsp;minulosti, protože se nám stále nově zpřítomňuje: problém nebo zájem, naše stálá potřeba orientovat se skrze historickou podmíněnost v&nbsp;současnosti, dovědět se, odkud pocházíme, abychom posoudili, kam jdeme. Historie je aktem lidského sebepoznání, sebeporozumění – identifikace. Proto nemůže existovat kompletní a&nbsp;definitivní historie, nýbrž jen různé historie, které jsou určovány právě platnými <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('paradigma')">*paradigmaty</span> a&nbsp;historiky.$V současné historické vědě existuje mnohotvárnost tematických a&nbsp;metodických přístupů, a&nbsp;tím i&nbsp;mnohotvárnost možných historických problémových okruhů: světové dějiny, národní dějiny, regionální dějiny, sociální, hospodářské dějiny, kulturní dějiny, dějiny politických teorií, racionální pojetí dějin. Všechny tyto formy mají svůj původ v&nbsp;různých zájmech poznání. Pojem historie zůstává omezen na historii lidstva. Skrze perspektivu dějin ostře vyvstává problém historické objektivity. Od počátku nechyběli skeptici, kteří upírali historii možnost objektivity a&nbsp;tím i&nbsp;charakter vědy. Ve skutečnosti byla historie až do <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('osvícenství')">*osvícenství</span> převážně pragmatická, to znamená poučná. Příklady pragmatické a&nbsp;stranické historie existují i&nbsp;v&nbsp;současnosti. Nicméně moderní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('historiografie')">*historiografie</span> (z&nbsp;přelomu 18. a&nbsp;19. století) disponuje řadou postupů, které v&nbsp;co největší míře zaručují objektivitu. V&nbsp;centru vědecké praxe stály zejména jisté principy kritiky a&nbsp;interpretace <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('pramen, historický')">*historických pramenů</span>. Rozhodujícím kritériem je však opět subjektivní faktor: postoj a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('názor, světový')">*světový názo</span>r historika. Historická objektivita je především podmíněna zájmem historika o&nbsp;objektivitu, která sleduje jeho potřebu historické orientace. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Čapka, František')">František Čapka</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>)