německý spisovatel a dramatik. Patří mezi nejdiskutovanější německé poválečné literáty. Provokuje schopností otevírat aktuální, ožehavá společenská témata a zaujímat nesmlouvavé morálně rigorózní postoje. Velkou pozornost věnoval německým dějinám. Dokázal zneklidňovat mimo jiné tím, že kladl a připomínal vinu *nacismu a také německého národa, který rozpoutal světovou *válku, poslušně prováděl nelidské příkazy svých vůdců a mlčky přihlížel k hrůzám, páchaným na „nepříteli“ vlasti. Pro Hochhuthovu tvorbu je charakteristické spojování dokumentárních prvků a postupů s uměleckou fikcí. Autor ovšem sledoval jiné cíle a budoval jiné strategie než postmodernisté. Neusiloval o stírání hranic mezi skutečností a smyšlenými světy umění, ale naopak chtěl pomocí reálných příběhů a historických postav zapojit umění do zápasů společenského života. Hochhuth ve svých dramatech nejen otevřel otázku individuální *odpovědnosti za běh dějin, ale věnoval se také ženské emancipaci nebo slavným osobnostem (//Tod eines Jägers// [Smrt lovce], 1976 – život Ernesta Hemingwaye). Velký skandál vyvolalo Hochhuthovo drama psané ve verších a v próze //Der Stellvertreter// (Náměstek, 1963). V této hře s postavou *papeže Pia XII. kritizoval chování katolické církve mlčky přihlížející k vraždění *Židů za *druhé světové války.$Polodokumentární román //Eine Liebe in Deutschland// (Láska v Německu, 1978) byl inspirován skutečnou událostí z roku 1941. Hochhuth ukazuje zrůdnost *nacismu a obludnost německé byrokratické mašinérie. S kronikářskou pečlivostí zachycuje vznik a osudy nejpřirozenějšího a nejkrásnějšího lidského citu – *lásky, spoutané německými rasovými *zákony; popisuje zapovězený milostný vztah mezi vdanou šestatřicetiletou Němkou Paulinou, jejíž muž je na frontě, a mladým válečným zajatcem Polákem Staškem Zasadou. (Jiří Pavelka)