český básník; jeden z nejsložitějších českých i světových básníků 20. století. Rozvíjel takzvanou čistou *poezii odhalující tajemství bytí (//Vanutí//, 1932), uplatnil se jako patetický historiograf doby Mnichova (//Sen//, 1939), představitel rezistenční poezie v době *protektorátu (//Terezka Planetová//, 1943), mluvčí kolektivistických nálad doby mezi květnem 1945 a únorem 1948 a obhájce humanistických ideálů (//Panychida//, 1945). Stal se „objevitelem“ složité lidské prostoty (//Rudoarmějci//, 1947), básníkem tragické tíhy života a metafyzické úzkosti (//Bez názvu//, 1963), básníkem vyhroceného individualismu a osudového osamocení (//Příběhy//, 1963) i tvůrcem originální *filozofie dějin (//Noc s Hamletem//, 1964). (Jiří Pavelka)