primární kategorie teorie *kultury, kterou v knize //Homo ludens, proeve eener bepaling van het spel-element der cultuur// (1938, česky: //Homo ludens: O původu kultury ve hře//. Praha: Mladá fronta, 1971) zpracoval nizozemský historik a teoretik kultury Johan Huizinga (1872–1945). Za ústřední myšlenku tohoto díla lze považovat předpoklad, že lidská kultura má základ ve *hře, rozvíjí se jako hra a má atributy hry. Podle Huizingy je kultura hrou vytvářena a nemůže existovat bez herního obsahu. Kultura vyžaduje být hrána podle stanovených pravidel a ve vzájemném porozumění.$V publikaci //Homo ludens //Huizinga analyzoval postavení fenoménu hry v jednotlivých kulturních epochách a vymezil několik základních vlastností hry. Hru charakterizuje její možnost přerušení, opakování nebo úplné zanechání, původ ve svobodném jednání, časová a prostorová uzavřenost a ohraničenost. Hra se odehrává podle dobrovolně přijatých a bezpodmínečně závazných pravidel. Její průběh ani výsledek však nemůže být předběžně stanoven. Hra je spontánní a naplněna pocitem napětí, harmonie a radosti. V průběhu hry dochází k dočasnému zrušení a vydělení z obyčejného a všedního života. Hru tak lze považovat za intermezzo, které zkrášluje a doplňuje život. Hru doprovází vědomí alternativní reality a jiného *bytí (bytí //sui generis//). Hra spatřuje cíl v sobě samé. Huizinga byl přesvědčen, že všechny lidské činnosti jsou „protkány hrou“. Herní prvky nacházel v *jazyce, *mytologii, *poezii, *hudbě, *divadle, *tanci, *náboženství, *právu, *politice i *vědě. Za nejvyšší projev kultury a historie lidského rodu proto označil schopnost hry. Huizingova teorie kultury přispěla k tomu, že vědci začali věnovat fenoménu hry zvýšenou pozornost. V českém prostředí originálním způsobem rozpracoval teorii hry a kultury zejména filozof, psycholog a kulturolog Vladimír *Borecký (1941–2009) v knize //Imaginace, hra a komika// (Praha: Triton, 2005). (Viz též *metoda ars inveniendi, *myšlení [jeho jistoty a nejistoty].) (Barbora Půtová)