neandertálec; specializovaná forma *člověka žijící v období středního a raného svrchního *pleistocénu na území Evropy a *Předního východu. Byla vymezena na základě nálezu z roku 1856 v Neanderově údolí v Německu. Mnohé specializované znaky, stavba těla a genetické rozdíly s anatomicky moderním člověkem jsou natolik významné, že se zdá být oprávněné vyčlenění samostatného lidského druhu v rámci rodu //*Homo//. Neandertálci vznikli jako specifická lidská skupina v období mezi 230 000 až 140 000 lety, nejpravděpodobněji velmi intenzivní *selekcí evropských populací archaického //*Homo sapiens// mezi 190 000 až 140 000 lety. Součástí tohoto procesu byl nepochybně i vznik některých specifických genetických *mutací, které se pak specifickým způsobem projevily jak v oblasti růstové a vývojové, tak v oblasti metabolické. Lze předpokládat mutace v oblasti Hox genů (*geny, homeotické) a také ACPI A genu, který ovlivňuje nárůst svalové hmoty a odolnost k chladu. Neandertálské děti měly kratší dětství, první permanentní zuby se prořezávaly již ve čtyřech letech. První jednoznačně klasifikovatelní neandertálci se objevují v jižní Evropě před 140 000 lety; odpovídají zmíněnému genetickému modelu (extrémně robustní nízkorostlé populace – muži 166 cm, 70 kg; ženy 155 cm, 60 kg). Podle stavby skeletu a proporcí těla a končetin lze předpokládat, že tito nanejvýš atleticky stavění lidé byli metabolicky i biomechanicky přizpůsobeni k extrémně namáhavým krátkodobým aktivitám a pohybovali se v členitém terénu (zejména v kopcovitých oblastech), kde měli také svoje stálé základny, nejčastěji v jeskyních a pod skalními *převisy. Tito lidé byli (podle analýzy složení *kostí a paleontologických dokladů) zřejmě jedinými čistě masožravými zástupci rodu //Homo//. Příjem velkého množství *bílkovin byl podle všeho nezbytný pro udržování velkého množství svalové hmoty. Fyziologické studie výzkumného týmu University College London prokázaly, že neandertálci měli specifickou formu termoregulace umožňující neobyčejně efektivní adaptaci na chlad, a to pomocí velkého množství svalové hmoty; je tedy velmi pravděpodobné, že mohutné svaly byly nejen velmi efektivní při kontaktním typu *lovu, který neandertálci praktikovali, ale byly také velmi efektivním zdrojem tepla a aktivní ochranou proti chladu. Tato termoregulace byla funkční i při teplotách pod -20 °C. Zajímavé je, že i když byli neandertálci masožraví, buď nejedli ryby vůbec, nebo jen výjimečně. Mozek neandertálců byl svou velikostí prakticky totožný s anatomicky moderním člověkem, avšak lišil se některými strukturami zvláště v oblasti týlní, která byla u neandertálců zřejmě větší, než je to běžné u současných lidských populací. Někteří badatelé soudí, že to mohlo znamenat jinou strukturu percepce a *kognitivních procesů s větším důrazem na vizuální stránku percepce a významem *neverbální komunikace.$Neandertálci jsou evropskou, respektive eurasijskou formou adaptovanou na podmínky mírného pásu až po 52° severní šířky. Nejhustší výskyt jejich stop tvoří skupina nalezišť v jihozápadní Francii, menší skupiny leží ve Španělsku, v belgicko-porýnském prostoru, ve středním Podunají (včetně Moravy), v Chorvatsku, ve střední Itálii, na Krymu a ve východním Středomoří. Ojedinělé *lokality zasahují do severního Iráku a do Uzbekistánu. Moravské kosterní nálezy (všechno menší lebeční fragmenty) byly učiněny v průběhu více než sta let výzkumu v jeskyních *Šipka, *Švédův stůl a *Kůlna. Celkově je nápadné, že rozšíření neandertálců se dost překrývá s výskytem krasových oblastí, což může mít dva důvody: *jeskyně poskytují nejlepší podmínky pro uchování vzácných fosilií, ale kromě toho se zdá, že je neandertálci systematicky vyhledávali jako přirozené útočiště. Tím si „vysloužili“ označení „jeskynní lidé“ neboli „troglodyté“.$Pro neandertálce byl charakteristický tvar obličejové části, okcipito-mastoidní a temporální části lebky. Lebka měla mohutné nedělené nadočnicové oblouky a byla silně pneumatizovaná. Lebka je vždy poměrně dlouhá a nízká, v týlní oblasti bylo typické vyboulení. Zuby byly poměrně velké, na horní i dolní čelisti byl za posledními *stoličkami typický tzv. retromolární, prostor. Velké a vyčnělé *řezáky posloužily, řečeno slovy Erika *Trinkause, jako třetí ruka. *Skelet neandertálců byl velmi robustní, což je zvláště patrné v oblastech kloubů. To potvrzuje také značnou hmotnost neandertálců tvořenou zejména velkým množstvím svalové hmoty.$V posledních letech se z kostí neandertálců podařilo několikrát extrahovat *mitochodriální DNA, z jejíž analýzy vyplývá, že mezi neandertálci a anatomicky moderním člověkem existují poměrně velké rozdíly.$Tradičně se předpokládá, že neandertálci přežili podstatné změny evropského *klimatu včetně nejchladnějších a nejsušších extrémů. Podle Erika Trinkause neandertálcům pomáhala série výhodných přizpůsobení, a to jak stavbou těla, tak postupem myšlení. Přirozeně, že taková adaptace s sebou přináší i biomechanické změny, které se odrazí ve způsobu pohybu a při práci s předměty. Diskusi vyvolal předpokládaný tvar nosu neandertálců, značně velký a výrazně vystupující. Původním *vysvětlením takového tvaru byla adaptace na chladný vzduch. Avšak dnešní arktické populace mají nosy nízké a široké, aby dobře udržely teplo a vlhkost, neandertálský nos by teplo spíše vypouštěl do okolí. Podle všeho je poněkud logičtějším vysvětlením ochrana proti přehřátí při extrémních výkonech, lze však uvažovat i o možné efektivitě termoregulační při delším pobytu v chladných jeskyních a skalních komplexech. Souvisí to i s tím, že první neandertálci nežili v extrémně studených podmínkách. Na počátku žili v teplém klimatu riss-würmského *interglaciálu a zvláště intenzivně se vyvíjeli zejména koncem tohoto interglaciálu a na počátku würmského glaciálu (*würm), kdy bylo ještě poměrně dost teplých oscilací. Když glaciál asi před 65 000 lety dospěl do svého prvého chladného maxima a kontinentální *ledovec se posunul hluboko k jihu, neandertálci opouštějí střední Evropu a migrují do jiných oblastí, například na *Přední východ, kde se objevují v této době neandertálské populace (*Amud, *Kebara). Lze předpokládat, že neandertálci ve zvýšené míře migrovali i na území jihozápadní Francie, které mohlo představovat jakési klimatické *refugium. Populačně genetické modely přežívání velkých savců v tomto období ukazují, že tyto skupiny, včetně neandertálců, byly tímto glaciálním maximem extrémně ovlivněny a lze u nich předpokládat *redukci velikosti populací na hranici reprodukčního minima a tím vyvolání *efektu hrdla láhve. U čistých masožravců (jako jsou neandertálci) to znamenalo, že museli zápolit o holou existenci. Erik Trinkaus ve své demografické *analýze ukázal, že se tato populace podstatně liší od mladších demografických vzorků. Nápadný je nedostatek dětí a starých osob, přičemž mladí dospělí jedinci naprosto dominují. Je možné, že takovou situaci podnítil celkový *stres vyvolaný stálými pohyby populace, *chorobami i přímým ohrožením šelmami. Svou roli mohl sehrát i společenský význam, tedy *pohřbívání vybraných, pro skupiny zvlášť cenných jedinců.$Velmi složité a komplikované je hodnocení kognitivních schopností, schopnosti myšlení a *komunikace. V této oblasti stále probíhají nejen intenzivní výzkumy, ale také velmi emocionální diskuse (opírající se často o nejednoznačné argumenty). Je nepochybné, že neandertálci plánovali (vždyť plánují i *šimpanzi), byli velmi dobře přizpůsobeni k svému způsobu života i měnícím se podmínkám, měli jednoduché *symboly a umění (i to už nacházíme u šimpanzů, a u neandertálců máme i nečetné doklady) a také občas pohřbívali své (zřejmě velmi významné) mrtvé. Pravda ale také je, že se od nás lišili v mnoha znacích, které nutně musely být spojeny i s charakterem kognitivních procesů, myšlení a učení se a koneckonců i s některými aspekty kultury (i kratší dětství se muselo svým způsobem projevit také v této oblasti).$Jisté je, že na počátku svrchního pleistocénu byla Evropa kolonizována populacemi anatomicky moderního člověka. I když obě lidské populace žijící v Evropě byly zřejmě parapatrické nebo alopatrické (obývaly jiné ekologické niky – neandertálci byli specializovaní sedentární masožravci), pro neandertálce se z dlouhodobého hlediska situace zhoršovala. Jednak byli v *konkurenci o podobnou kořist znevýhodněni horší *technologií a svojí biologickou specializací a jednak měli, tak jak je to pro velké *predátory typické, menší počet dětí i obecně menší základní sociální jednotky. To podle všeho vedlo k dlouhodobému oslabování reprodukčních schopností neandertálců a jejich marginalizaci a následnému vyhynutí, a to bez ohledu na to, jaké byly jejich schopnosti myšlení či komunikace. Přes veškeré argumenty nelze předpokládat rozsáhlejší křížení mezi neandertálci a anatomicky *moderními lidmi. (Viz též *antropogeneze, *člověk – morfologie rodu Homo.) (Jiří A. Svoboda, Václav Vančata)