český skladatel, pianista, spisovatel a&nbsp;pedagog. Je autorem oper (Dáma a&nbsp;lupiči, Diogenes, Oldřich a&nbsp;Boženka aj.), kantát (Maryka, Ezop aj.), koncertantních a&nbsp;komorních skladeb i&nbsp;pedagogických prací (například Škola čtyřruční hry, osmideskový soubor Umění poslouchat hudbu), knih próz (Trubači z&nbsp;Jericha, 1965, Kapitolské husy, 1969, Muzikální Sherlock, 1971, Cesta s&nbsp;motýlkem, 1973, Jak se hraje na dveře, 1974, Struny, klapky, paličky, 1975, Dětství ve Slezsku, 1979, Slovníček instrumentů, 1982, Sláva, jsi umělec!, 1986, Dějeprava hudební, 1987, Lístky vavřínové, 1987, Mokřice, 1989 aj.) a&nbsp;mnoha esejů, povídek, úvah i&nbsp;rozhlasových her a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('scénář')">*scénářů</span>. Ačkoli každý z&nbsp;jeho oborů by stačil naplnit celý jeden život, díky své invenci, tvůrčí energii i&nbsp;sebekázni se Ilja Hurník ukázal práv této šíře a&nbsp;ve všech zmíněných oblastech českou kulturu významně obohatil. Jeho dílo je jednotné. Ať komponuje drobnůstky pro děti či operu, ať hraje Debussyho, píše povídky či vede k&nbsp;hudbě nezkušeného posluchače, vždy jsou tu tytéž znaky: formální vytříbenost, noblesa, esprit, zároveň však laskavost, hřejivost, jemný humor, pod nimiž tušíme skrytý základ filozofický i&nbsp;etické poslání.$V literární tvorbě Hurník vyniká zejména v&nbsp;umění napsat krátkou kvalitní povídku. Jeho nápadité příběhy, originální pohledy na lidskou zkušenost a&nbsp;kultivovaný, vyzrálý jazyk si našly řadu příznivců. Tuto skutečnost dokumentuje také fakt, že nejedna z&nbsp;jeho povídek byla oceněna v&nbsp;různých literárních soutěžích, nejedna z&nbsp;nich se stala předlohou pro dramatizaci. Do oblasti Hurníkových mladších syntéz patří povídková sbírka Proč pláče Metuzalém a&nbsp;jiné povídky (1996). V&nbsp;těchto povídkách komentuje a&nbsp;převypravuje <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mýtus')">*mýty</span> a&nbsp;známé historické události. Ponechává jim historickou patinu, ale umí je zbavit otravné didaktičnosti a&nbsp;patosu. Svým povídkám dává civilní interpretaci, obdařuje je překvapivými, nápaditými pointami, které nutí k&nbsp;zamyšlení. Staré mýty oživuje a&nbsp;nové přivádí na svět. Stává se pěstitelem žánru apokryfů, krátké filozofické povídky, která naposledy zazářila na českém literárním nebi zásluhou Karla <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Čapek, Karel')">*Čapka</span>. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pavelka, Jiří')">Jiří Pavelka</span>)