*nemoc vyznačující se výraznou a nestabilní emotivní citlivostí (až přecitlivělostí). U postižených je zřetelná snaha předvádět své duševní stavy a rozpoložení okolí, nejvýrazněji se projevující jako hysterický záchvat spojený s křečemi, třesem, zrychleným dýcháním a zmítáním se. Někdy se mohou projevit i další poruchy, které sice připomínají jiná onemocnění (obrna, slepota), přesto se však neřídí pro ně typickými fyziologickými *zákonitostmi (například slepota nevede ke srážkám s předměty). Toto onemocnění je velice často spojováno s ženami (i s celkem běžnými a oprávněnými reakcemi), přesto ve vypjatých situacích (například při velké *katastrofě) může hystericky (panicky) reagovat větší skupina lidí najednou, včetně mužů.$Jako první popsal hysterii řecký lékař *Hippokratés z Kóu (kolem 460 př. n. l.–kolem 375 př. n. l.), který ji spojoval s nedostatečně sexuálně uspokojenými ženami. *Děloha (hystera) těchto žen se tak podle něj stává příliš lehkou a vysušenou, až začne v těle putovat vzhůru a utlačovat *srdce, *plíce a *bránici. V dnešní době se předpokládá, že se jedná o poruchy v určitých oblastech mozku (zejména v *hypothalamu a *limbickém systému). (Sandra Sázelová)