v tradičních *teoriích poznání *idea či představa, kterou *člověk nezískává zkušenostně, ale patří jakoby k vrozené výbavě jeho mysli. Pojmem vrozené ideje se tak vlastně vyjadřuje rozdíl mezi empirickými a neempirickými prvky, které se podílejí na tvorbě vědění. V novověké *filozofii rozpracoval tento model René *Descartes, když rozlišil mezi vrozenými ideami //(ideae innatae)//, zkušenostně získanými ideami //(ideae adventitiae)// a umělými ideami //(ideae a me ipso factae)//. Svůj projekt zdůvodňoval tím, že smyslová činnost, respektive obraznost nestačí na to, aby dokázaly vysvětlit vznik některých komplexních idejí, například dokonalosti, nekonečnosti, *Boha.$Následujícími dějinami filozofie prolíná spor o existenci vrozených idejí, stoupenci *empirismu, například David *Hume, je odmítají, zatímco spekulativně racionalistické směry (Gottfried Wilhelm *Leibniz) stojí více v karteziánské tradici. Specifické místo zde zaujímá Immanuel *Kant, který se snažil překonat rozpor mezi stoupenci a odpůrci vrozených idejí rozvinutím pojmu a priori. V současné filozofii se problému vrozených idejí věnují zejména autoři koncepce mentalismu, například Noam *Chomsky. (Břetislav Horyna)