*monoteistické náboženství vzniklé počátkem 7. století v západní *Arábii na základě učení *proroka *Muhammada (ale i učení proroků, kteří byli před ním) a obsažené v //*koránu// (je doplněn //hadíthem// a //*sunnou//). Podle islámské věrouky je islám posledním z velkých světových monoteistických náboženství. Dnes je *muslimů, tj. vyznavačů islámu, více než 1 miliarda (zejména v Africe, Asii a Evropě, ale také v Americe), z toho asi 800 milionů jsou *sunnité a zbytek *ší’ité a ostatní menší skupiny. Islám je státním *náboženstvím ve většině arabských zemí a také například v Afghánistánu, Indonésii, Pákistánu a Turecku. Islám však není pouhé náboženství, je to společenský kodex, soubor morálních a společenských *norem.$Svatým písmem muslimů je //korán//, soubor Muhammadových *zjevení. Muhammad, jenž navázal na *židovství, východní sektářské *křesťanství a staroarabské prvky, hlásal, že *Bůh postupně prostřednictvím proroků zjevoval lidem svou vůli, ale ti poselství odmítali nebo porušili. Proto si Bůh vyvolil Muhammada jako svého posledního proroka („pečeť proroků“) a seslal mu //korán//. Islám se rychle šířil, nejprve „ohněm a mečem“, později také obchodem a *kulturní difuzí (do subsaharské Afriky a jihovýchodní Asie). Přispívala k tomu i jasně formulovaná věrouka a přehlednost právně etických předpisů.$Právní systém upravuje vztahy člověka k Bohu i vzájemné mezilidské vztahy; muslim je povinen dodržovat pět zásad, tzv. *pět sloupů islámu //(arkán ad-dín)//, jsou stanoveny zákazy (*lichva, vepřové maso, alkoholické nápoje), je povolena *polygamie (nejvýše čtyři manželky) a určena povinnost – účast na *džihádu.$Islámská teologie a právní systém byly propracovány zvláště v 8.–12. století. Od 10. století se šířily také mystické směry (*súfismus) jako duchovní protipól k rigidním a formálním příkazům *šarí’i (viz též *právo, islámské)$Islám nezná protiklad duchovního a světského, ani *instituci církve. Vztah náboženství a *státu jako jediného rámce pro společenství věřících působí někdy napětí. Politické spory o vedení *obce vyvolaly již v 7. století *schizma (*rozkol, islámský): od sunnitské většiny (sunnité) se oddělily teokratická cháridža a legitimistická *ší’a (ší’ité). Po uvolnění centrální vazby (rozkladu *osmanské říše) se islám stal integrující *ideologií arabského *nacionalismu, *panarabismu a národně osvobozeneckého *hnutí řady *národů Afriky a Asie (mnohde vede až k restauraci středověkých feudálních právních a morálních hodnot – islámský *fundamentalismus). Islám přesahuje meze pojmu náboženství, zahrnuje také společenské instituce a *kulturní vzory. Jednotu islámu udržují společná *víra, korán, šarí’a a množství *kulturních prvků; dnes také mezinárodní politická Organizace islámské konference.$Do *českých zemí přicházeli první muslimové (bosenští) před *první světovou válkou, od poloviny 30. let 20. století se začali sdružovat podle náboženské příslušnosti, v roce 1934 byla založena Muslimská náboženská obec pro Československo, v letech 1937–1945 vydávala časopis //Hlas muslimské náboženské obce//, znovu vychází od roku 1991 (spolu se znovuustavením obce). (František Čapka, Jaroslav Oliverius)