jméno zní hebrejsky //jisra’el//, „(ať) bojuje (nebo vítězí) Bůh“. O&nbsp;jeho přesný význam vedli odborníci spory. Zdá se, že je možné vykládat je jak indikativně („bojuje Bůh“), tak optativně („ať bojuje Bůh“). I&nbsp;o&nbsp;původu jména jsou spory – Johannes Hempel je považuje za běžné <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('jméno')">*osobní jméno</span>, kdežto Jan <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Heller, Jan')">*Heller</span> má za to, že jde původně o&nbsp;„výkřik z&nbsp;božích bojů, kterým bojovníci vyznávají svou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('víra')">*víru</span> a&nbsp;zároveň se ujišťují o&nbsp;Boží vládě a&nbsp;božím vítězství“. Jméno označuje praotce – <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Jákob')">*Jákoba</span>, je jeho čestným přízviskem, které získal podle <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zákon, Starý')">*Starého zákona</span> (Gn 32,28) zároveň s&nbsp;požehnáním od tajemného, nadpřirozeného protivníka v&nbsp;zápase u&nbsp;brodu Jabok. V&nbsp;označování praotce se jméno Jákob a&nbsp;Izrael střídají, ale nikoli náhodně. Jméno Jákob připomíná otcovu minulost a&nbsp;je vázáno na prostředí palestinské, kdežto Izrael je jméno orientované spíše na budoucnost Jákobova potomstva v&nbsp;pohanském prostředí a&nbsp;jeví se především průvodcem egyptských <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kontext')">*kontextů</span> a&nbsp;výpovědí, v&nbsp;nichž se stává <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('vyznání')">*vyznáním</span> (krédem). Jméno rovněž označuje <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('společenství')">*společenství</span> údajně praotcových potomků, přesněji ctitelů Hospodinových, jak o&nbsp;nich vypráví Starý zákon. Nelze je přesně popsat ani novodobým výrazem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('národ')">*národ</span> (hlavním hlediskem bylo uctívání <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Jahve')">*Hospodina</span>), ani <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kmen')">*kmen</span> (nanejvýš <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('svaz, kmenový')">*kmenový svaz</span>, ale jen v&nbsp;určitém období jeho dějin) a&nbsp;ani <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('církev')">*církev</span> (protože výlučnost jeho životního slohu jej zřetelně oddělovala od všech jiných skupin a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('etnikum')">*etnik</span>).$Vznik Izraele leží za naším historickým obzorem. Současné bádání považuje za jisté, že ve 13. století př. n. l. vznikl na území <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Palestina')">*Palestiny</span> nový politický útvar, kmenový svaz ctitelů Hospodinových, kteří získali moc ve střední Palestině a&nbsp;zmocnili se řady starších kanaánských <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('město')">*měst</span>. Většina z&nbsp;nich přišla do Palestiny jako pastevci malých zvířat (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('ovce domácí')">*ovcí</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('koza domácí')">*koz</span>). Při ustanovení kmenového svazu měla patrně klíčovou úlohu skupina přišlá z&nbsp;jihu, podle tradice z&nbsp;Egypta (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mojžíš')">*Mojžíš</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('exodus')">*Exodus</span>), a&nbsp;vyznávající Hospodina jako svého jediného <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('bůh')">*boha</span>. Tato víra a&nbsp;náboženský a&nbsp;sociální program, jenž z&nbsp;ní rostl, se staly tmelem dříve roztříštěných pasteveckých skupin, které se na ní vnitřně sjednotily a&nbsp;pak se i&nbsp;politicky prosadily. Dějiny Izraele můžeme rozdělit na dobu soudců čili předkrálovskou, zabírající konec 13., 12. a&nbsp;počátek 11. století př. n. l. Vyprávějí o&nbsp;ní ve Starém zákoně knihy <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Jozue')">*Jozue</span> a&nbsp;Soudců. Asi v&nbsp;polovině 11. století př. n. l. zničili hebrejský kmenový svaz <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pelištejci')">*Pelištejci</span> (bitva u&nbsp;Afeku snad 1050 př. n. l.) a&nbsp;na řadu let jej ovládli (podle l S&nbsp;7,2 na dvacet let). Teprve potom se Izrael pod duchovním vedením Samuela a&nbsp;vojenským vedením <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Saul, první král Izraele')">*Saula</span> vzchopil k&nbsp;odporu a&nbsp;Saul se stal prvním <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('král')">*králem</span>. Nadlouho však neuspěl a&nbsp;padl v&nbsp;bitvě na hoře Gilbóa. Až jeho nástupce <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('David')">*David</span> vytvořil pevnou říši, přemohl většinu svých sousedů a&nbsp;založil dynastii, která vládla v&nbsp;jeho sídelním městě <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Jeruzalém')">*Jeruzalémě</span> až do konce královské doby a&nbsp;pádu Jeruzaléma do rukou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Babyloňané')">*Babyloňanů</span> (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Nabukadnezar')">*Nabukadnezar II.</span>) roku 586 př. n. l.$Doba královská tedy zabírá 10. až začátek 6. století př. n. l. Davidovým nástupcem byl jeho syn <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Šalomoun')">*Šalomoun</span>. Po jeho smrti se však říše rozpadla na dvě části. V&nbsp;jižní, jejímž jádrem byl kmen <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Juda')">*Juda</span> a&nbsp;hlavním městem Jeruzalém, vládli dále Davidovi potomci (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('království, judské')">*království, judské</span>). Zato severní království, zvané na rozdíl od jižního, judského, také království Izrael, mělo pohnuté dějiny (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('království, izraelské')">*království, izraelské</span>). Střídaly se v&nbsp;něm dynastie (nejvýznamnější byli Omríovci a&nbsp;z&nbsp;nich zejména král Achab, politicky úspěšný, ale ve Starém zákoně kritizovaný za příklon k&nbsp;baalismu), hlavní města (Tirsa, Ramat, a&nbsp;posléze <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Samaří')">*Samaří</span>) i&nbsp;duchovní proudy (heterodoxní Omríjovci proti ortodoxním Jehúovcům atd.). Později se dostalo pod vliv <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Asýrie')">*Asýrie</span>, které muselo platit <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('tribut')">*tribut</span>. Asýrii se neubránilo, asyrský král <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Sargon')">*Sargon II.</span> je vyvrátil roku 722 př. n. l. Značná část obyvatelstva (snad až 27 000) byla deportována do Asýrie a&nbsp;na jejich místo byli přestěhováni dosídlenci z&nbsp;jiných <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('krajina')">*krajin</span> asyrské říše (viz Starý zákon 2 Kr 17). Zajatci se nikdy nevrátili. Zajetím asyrským (severní říše roku 722 př. n. l.) a&nbsp;babylonským (jižní říše roku 586 př. n. l.) vlastně dějiny Izraele v&nbsp;přesném smyslu končí. Protože navrátilci z&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Babylon')">*Babylonu</span> po roce 538 př. n. l. byli převážně z&nbsp;kmene Juda, hovořívá se v&nbsp;odborné literatuře pro poexilní dobu (tj. po době babylonského zajetí) už spíše o&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Židé')">*Židech</span>. (Viz též <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('civilizace, židovská')">*civilizace, židovská</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Izraelci')">*Izraelci</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Izraelité')">*Izraelité</span>.) (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Heller, Jan')">Jan Heller</span>)