zakladatel a ústřední postava *křesťanského náboženství. Označení Kristus, vychází z řeckého //Christos//, „Pomazaný“. Podle křesťanské *víry jediný syn Boží, vtělený do podoby pozemského *člověka. Hlasatel *spásy a nové duchovní orientace židovského a posléze i pohanského světa. Vykupitel narozený z Panny. Podstoupil smrt na *kříži a tímto činem zajistil svým věrným spásu a *věčnost v posmrtném životě. O jeho životě, učení a činech vyprávějí čtyři novozákonní *evangelia a několik nekanonických za *apokryfy označených evangelií, která popisují většinou jeho dětství.$Představa *Boha byla u starých *křesťanů úzce spjata s ideou Krista a všechny prosby o spásu směřovaly právě k němu. Proto byl v *raně křesťanském umění Kristus znázorňován i v některých starozákonních motivech. Jeho obrazová podoba vznikla až s jistým zpožděním, stejně jako samo raně křesťanské umění, protože prvotní křesťané a zejména *církev převzala židovský zákaz zobrazování toho, co je předmětem náboženské *úcty. V antickém prostředí se vyvinul i křesťanský obrazový projev ovlivněný formálními předlohami z pohanského umění. Antický typ idealizované apollinské krásy ovlivnil i způsob znázornění mladistvého Krista, který je typický pro první polovinu 4. století. Po půlce století se začal prosazovat typ vousatého Krista, v němž bývá spatřován vliv *Východu. Tento takzvaný etnický typ, pro nějž není zřejmá přímá předloha, patrně nějak souvisí s chápáním Kristova *utrpení a představuje završení postupné *recepce obrazu východního, spirituálně kultivovaného, ale přesto stále neřímského *barbara do antického prostředí a jeho výtvarného umění. (Jaroslav Malina, Marie Pardyová)