*jméno vyjadřující přání pojmenovávatele směřující k pojmenovávané *osobě. Úkolem těchto jmen je zajistit jejich nositeli dobré vlastnosti, zdraví, příznivý *osud apod, a proto jsou využívána především ve *společnostech věřících v magickou sílu vlastních jmen (*magie). Jejich moc se totiž zakládá na představě, že jméno může předurčovat osud i vlastnosti pojmenovávaného. Odtud pramení *víra, že přání vyjádřené v osobním jméně se stane skutkem.$Česká přací jména osobní patří do nejstarší vrstvy českých *antroponym a jejich shody s podobnými jmény slovanskými svědčí o jejich někdejším společném praslovanském původu (*praslovanština):$1. Dlouhověkost, zdraví, sílu a kladné vlastnosti lze získat prostřednictvím jmen obsahujících příslušný apelativní základ: například //živ-// (české //Života//, srbské a chorvatské //Živan//, bulharské //Živka//), //star//- (//Star//, „starý“), //křep(k)-// (//Křepek//, „křepký“, tj. „čilý“).$2. Vlastnosti a osud slavných předků se přenáší na potomky přebíráním jejich jména nebo apelativního označení: //Děd//, „ať má vynikající vlastnosti, zdraví, úspěchy, štěstí apod. jako jeho děd“. Podobně lze získat obdivované vlastnosti zvířat //(Medvěd)// nebo rostlin //(Dub)//.$Stejné typy, ale na základě odlišných pojmenovacích motivů tvoří některá *ochranná vlastní jména osobní. (Jana Pleskalová)