1. souhrn prostředků k dosažení vysvobození (*mókša, //mukti//) ze světských pout *sansáry, metoda ukázňování vlastního já, soustředění tělesných a duševních sil s cílem splynout s nejvyšší skutečností (*brahma); filozofická báseň //*Bhagavadgíta// mezi způsoby dovršení vnitřní kázně rozlišuje metodu (cestu) činů //(karmajóga)//, spočívající v nezištném plnění povinností, jež člověku ukládá jeho *úděl, společenské postavení a zásady *mravnosti, cestu vědění //(džňánajóga)//, nabízející meditativní vhled a přímé nazírání pravé reality, a cestu oddanosti //(bhaktijóga//), duchovní praxi založené na *lásce k *bohu, oddanosti a splynutí s jeho podstatou; jógové meditační praktiky s cílem dosáhnout vnitřního zkáznění a konečného vysvobození v //unio mystica// („mystickém spojení“) s absolutním jsoucnem jsou běžné i ve *vadžrajánovém *buddhismu;$2. jeden z šesti klasických systémů *indické filozofie, zabývající se zejména praktickými aspekty a metodami vedoucími k ukončení koloběhu opětovných zrození. Teoretický základ jógy ve spojení s praktickými metodami někdy ve 2. století př. n. l. sumarizoval Pataňdžali ve svých //Jógasútrách//. Cílem jógy je odstranit nevědomé *komplexy a pět elementárních nežádoucích sil (nevědění, zaměření na sebe, toužení, nenávist, pud sebezáchovy), jež ženou jedince k novým činům (*karma), a meditačními technikami zastavit proud *vědomí. Konečným stadiem je *kontemplace prostá jakéhokoli objektu, kdy je individuální vědomí spolu se všemi nevědomými komplexy zcela vyřazeno z činnosti („stav vytržení“, *samádhi). Mentálnímu cvičení předchází ukázňování a kontrola dechu //(pránájáma)// a navození vhodného fyzického stavu zaujímáním specifických tělesných poloh //(ásana)//. Tělesná cvičení směřující k ovládnutí fyziologických pochodů v organismu a k jeho ozdravění byla koncem 1. tisíciletí n. l. rozvinuta do systému známého jako *hathajóga; pro meditační techniky umožňující ovládnutí mysli a nazírání nejvyšší pravdy se později ustálil název rádžajóga („královská jóga“), někdy používaný jako pojmenování celého Pataňdžaliho systému;$3. souhrnné označení tělesných a duchovních cvičení, jež se zejména od poloviny 20. století díky blahodárnému působení na lidské tělo (prevence a *léčba zdravotních poruch) pěstují v Indii i mimo ni, často mimo svůj původní nábožensko-filozofický *kontext. Mezi rozšířené novodobé školy jógy patří //Aijangárova jóga// (anglicky: //Iyengar Yoga//), kterou vytvořil na základě Pataňdžaliho soustavy jihoindický učitel B. K. S. Aijangár (narozen 1918), jakožto celostní disciplínu směřující k harmonizaci těla, mysli, *duše i emocí. K módním směrům patří „dynamická“ //vinjásajóga //(ze sanskrtu: //vinjása//, „proud, tok, pohyb, řád“), jež jednotlivé cviky //(ásany)// spojuje do plynulého proudu ladně plynoucích sekvencí a vyžaduje i zvláštní formy kontroly dýchání. (Jan Filipský)