ve *védách milostná *touha jako mocná kosmogonická síla na počátku procesu tvoření, v pozdější indické tradici jeden ze tří (později čtyř) základních cílů lidského života. Podle ortodoxních hinduistických představ je *údělem jednotlivce nacházejícím se v životním stadiu hospodáře (*grhastha; viz též *ášrama) vést rodinný život a naplňovat přirozené milostné tužby, směřující k plození potomstva.$V širším slova smyslu //káma// označuje jakýkoli smyslový požitek, v užším rozkoš ze sexuálního spojení. Podle slavné *Vátsjájanovy příručky milostného umění //*Kámasútry//, rozkoš je pro stav těla stejně důležitá jako potrava, uspokojování pohlavního pudu stejně podstatné jako cesta *morálky*ctnosti, již nám ukládá posvátný řád //(*dharma)//, anebo snaha o dosažení hmotného prospěchu a blahobytu //(*artha)//.$Personifikací sexuální touhy se stal hinduistický bůh Káma zpodobovaný jako mladík, jenž létá na papoušku a z luku z cukrové třtiny střílí květinové šípy vzbuzující milostný cit. *Šiva, jehož svou střelou vyrušil z rozjímání, jej pohledem spálil na popel; od té doby přežívá jen jako mentální obraz a nese jméno Ananga („Beztělý“). Jako ztělesnění milostného zápalu též považován za jednu z forem *ohně, jejíž protipól tvoří žár vyvolávaný při asketických praktikách //(tapas)//. S tím souvisí i jeho pověst pokušitele a nepřítele asketů; takový je i jeho buddhistický protějšek, bůh zmaru a pán světa chtíče //(kámalóka)// Mára. (Jan Filipský)