korejský prozaik a básník; jeden z prvních autorů korejské prózy. Byl jedním ze vzdělanců, jimž měla být vzhledem k jejich původu i schopnostem zaručena skvělá kariéra. Jeho vzestup však přerušily politické události na korejském *trůně, jehož se nezákonně chopil princ ze Sujangu, budoucí *král Sedžo, který dal v roce 1456 odstranit mladého krále Tandžonga. Část *úředníků, kteří proti této svévoli protestovali, dal Sedžo popravit (jde o tzv. //sajuksa// – 6 věrných mrtvých *vazalů), další, včetně Kim Si-supa, se uchýlili do ústraní a nikdy se do státní služby nevrátili (//sängjuksin// – 6 věrných živých vazalů). Kim Si-sup od svých jedenadvaceti let putoval po Koreji a často pobýval v buddhistických *klášterech, v jednom z nich také v roce 1493 zemřel. Jeho nejznámějším dílem je román //Kumo sinhwa// (Vyprávění z hory Kumo), psaný ve stylu čchuan-čchi, kde je propojen reálný a nadpřirozený *svět: jde o pět povídek, z nichž tři jsou věnovány sepětí *lásky*smrti v buddhistickém, taoistickém a konfuciánském pojetí, kde milenci či manželé žijí spolu i přesto, že jeden z nich přichází ze světa mrtvých; vědomí konečnosti prožitku činí vzájemný vztah intenzivnějším a čistým. (Miriam Löwensteinová)