rakouský malíř, grafik a kreslíř; významný představitel evropské *secese a *symbolismu, spoluzakladatel Vídeňské secese. Zpočátku byl ovlivněn ornamentálním dekorativismem, později i egyptským uměním a byzantskými *mozaikami. Když však byla roku 1897 založena Wiener Sezession a začal vycházet časopis //Ver Sacrum//, odpoutal se od akademické tradice a dospěl k svébytné variantě secesního stylu: příznačná je dokonalá kresba, převádějící objemy do plošné zkratky, a jemné barevné polotóny kombinované se stříbrem a zlatem.$Námětově se jeho *malba, *grafika (*autotypie, *litografie) a kresba soustřeďuje zejména na erotické vyzařování ženy v jeho heterosexuálním i homosexuálním projevu (//Vodní hadi I [Přítelkyně]//, 1904/1907; //Vodní hadi II//, 1904/1907; //Polibek//, 1907/1908; //Půlakt sedící se zavřenýma očima//, 1913 aj.) zesílené mnohdy tajuplnou atmosférou a ornamentální kresebnou formou i výběrem z historie proslulých //femme fatale//, pojednaných však novým způsobem, odlišným od pojetí renesančních nebo barokních mistrů. Například téma *Holofernes a Judita zachytil Klimt na dvou obrazech //Judita I// (1901) a //Judita II// (1909): na obou je nezbytný *atribut v podobě Holofernovy uťaté hlavy, avšak Judita je kráska (v prvém případě rozkošnicky přivírající oči), přitažlivá, nebezpečná a jaksi nadosobní; //Danau// (*Zeus a Danaé) (kolem roku 1907/1908) pojal jako nádherný do sebe se choulící ženský *akt se zavřenýma očima láskyplně přijímající Dia v podobě zlatého deště.$Klimt (podobně jako Egon *Schiele [1890–1918] a další malíři) touto linií své tvorby reagoval na dobově živé téma ženské role a s ní spojené téma *sexuality, které bylo typické pro tehdejší dobu pnutí mezi potlačováním sexuality na jedné straně a její emancipací na straně druhé. Interpretace a zobrazení ženy jako //femme fatale//, vyznačující se všepohlcující sexualitou, i ženy jako nesamostatné, bezduché součásti dekorace nebyla náhodná. Epochu přelomu století provázelo veliké znejistění a krize *identity. Tehdejší císařská Vídeň prožívala tuto situaci snad ještě intenzivněji než jiné evropské metropole také díky vlivným teoriím psychiatra Sigmunda *Freuda (1856–1939) nebo filozofa Otty *Weiningera (1880–1903). (Jaroslav Malina)