český multimediální umělec, pedagog a publicista; účastník projektu *Kruh prstenu: Světové dějiny sexuality, erotiky a lásky od počátků do současnosti v reálném životě, krásné literatuře, výtvarném umění a dílech českých malířů a sochařů inspirovaných obsahem této knihy. Po absolvování střední školy v Mariánských Lázních v roce 1957 se pokoušel o studia na několika vysokoškolských učilištích: 1957–1958 Vysoká škola pedagogická v Praze (vyloučen); 1958–1959 Přípravka na Akademii výtvarných umění při Výtvarné škole v Praze (vyloučen); 1963–1964 Akademie výtvarných umění v Praze (vyloučen); 1976–1977 Matematicko-fyzikální fakulta *Univerzity Karlovy v Praze (odešel po 1. roce studia). Až v roce 1998 mohl zúročit své, tehdy už mezinárodně uznávané, umělecké a odborné výsledky též „formálně“ – absolvováním doktorského studia na Akademii výtvarných umění v Praze. Paralelně s těmito „pokusy o institucionální vzdělávání“ se věnoval „samostudiu bez hranic“. V šedesátých letech se živil jako uklízeč, kopáč, strojník, elektrikář, malíř a tapetář nebo tesař, ale také jako hostující profesor (1968–1969 příležitostné přednášky na univerzitách v USA, Salcburku a Berlíně). Od roku 1964 se stal samostatným umělcem, od roku 1966 byl evidován ve Svazu československých výtvarných umělců. Evidence skončila v roce 1973 a od té doby byl v oficiálních uměleckých institucích bez jakékoliv evidence, zato jej od roku 1966 trvale evidovaly politické instituce jako „nepřítele socialistického zřízení“. Pro své nekonformní postoje se dostával do konfliktů s mocí, byl průběžně vyšetřován a krátkodobě vězněn.$Po celou tuto dobu a v pozdějších letech rozvíjel umělecké a kulturní aktivity v oblasti akčního umění, *malby, *plastiky, *architektury, nábytkového a módního designu, hudby, literatury, publicistiky, věnoval se i teorii a praxi vysokého školství uměleckého zaměření (úhrnný počet jeho prací, knižních monografií, odborných studií, esejů, fejetonů, causerií, recenzí, katalogů, výstav, prezentací a instalací přesáhl tisíc položek). Avšak až po listopadu 1989 mohl své umělecké a odborné výsledky uplatnit při utváření demokratické společnosti a stát se její výraznou osobností: 1990–1997 – *rektor a pedagog Akademie výtvarných umění v Praze; od roku 1999 generální ředitel Národní galerie v Praze. (Jaroslav Malina)