rakouský malíř, grafik, scénický výtvarník, básník a&nbsp;dramatik; přední představitel <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('expresionismus')">*expresionismu</span>. Ze studií Uměleckoprůmyslové školy ve Vídni byl vyloučen na základě realizace autorské hry //Mörder, Hoffnung der Frauen// (Vrah, naděje žen, 1909). Jeho prvním grafickým a&nbsp;literárním projevem se stalo dílo //Die träumenden Knaben// (Snící chlapci, 1908), jehož prostřednictvím vyjádřil svou platonickou a&nbsp;nenaplněnou lásku. V&nbsp;roce 1910 odcestoval do Berlína, kde spolupracoval s&nbsp;expresionistickým časopisem //Der Sturm// (Bouře). Po návratu do Vídně v&nbsp;roce 1911 byl zaměstnán jako učitel kreslení. V&nbsp;letech 1919–1924 vyučoval v&nbsp;malířském ateliéru na Akademii krásných umění v&nbsp;Drážďanech. Poté žil ve Francii a&nbsp;od roku 1931 ve Vídni. V&nbsp;roce 1934 emigroval do Prahy a&nbsp;v&nbsp;průběhu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('válka, druhá světová')">*druhé světové války</span> žil v&nbsp;Londýně. Jeho dílo bylo v&nbsp;hitlerovském Německu zařazeno mezi //entartete Kunst //(„zvrhlé umění“) a&nbsp;zkonfiskováno. Kokoschka na konfiskaci reagoval provokativní malbou //Autoportrét zvrhlého umělce //(1937). Roku 1953 se usadil ve Švýcarsku, kde žil až do své smrti.$Kokoschka byl ovlivněn Vídeňskou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('secese')">*secesí</span>, německým expresionismem a&nbsp;rakouskou barokní tradicí. Jeho umělecký rukopis se vyznačuje barevnými metamorfózami, světelnou férií, virtuálním pohybem a&nbsp;svobodnou transpozicí tónů a&nbsp;odstínů. Na svých plátnech dokázal zdokumentovat expresivní duševní rozpoložení. Jeho tvorba zahrnuje portréty (//Adolf Loos//, 1909; //Petr Altenberg//, 1909), <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('krajina')">*krajiny</span> (//Dent du Midi//, 1910; //Tre Croci//, 1913), městská panoramata**, **<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('veduta')">*veduty</span> (//Jeruzalém//, 1929; //Karlův most v&nbsp;Praze//, 1934) a&nbsp;erotické scény (//Milenci s&nbsp;kočkou//, 1917; //Odmítnutý milenec//, 1966). V&nbsp;50. letech vytvořil monumentální obrazové kompozice, tematicky čerpající z&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mytologie')">*mytologie</span> a&nbsp;starověkých dějin, v&nbsp;návaznosti na barokní nástropní malby: //Sága o&nbsp;Prométheovi// (1950) a&nbsp;//Thermopyly// (1954). Dramatickou lásku Kokoschky a&nbsp;pro něj „osudové ženy“ Almy Mahlerové (1879–1964; obletovaná múza společenských salonů, vdova po řediteli vídeňské Státní opery, známém hudebním skladateli Gustavu Mahlerovi) dokládá obraz //Bouře (Větrná nevěsta)// (1914), provedený dynamickými a&nbsp;znepokojivými tahy štětcem. Toto dílo bylo inspirováno básní rakouského lyrika Georga Trakla (1887–1914) //Noc//. Naráží na lidovou pověru, podle níž větrný vír unáší ženy za divokými lovci. Na obraze je klid a&nbsp;uvolněné spočinutí krásné ženy kontrastem k&nbsp;nervóznímu, křečovitě sevřenému muži. Kokoschka k&nbsp;dílu poznamenal: „Bouři jsem namaloval zpaměti, když už jsem se rozešel s&nbsp;Almou Mahlerovou (…) Dokončil jsem ji na jaře 1914 a&nbsp;v&nbsp;květnu byla vystavena na výstavě Secese v&nbsp;Mnichově. Pak jsem ji prodal a&nbsp;získal jsem potřebné peníze, abych si koupil koně.“ Odezvu v&nbsp;Kokoschkově díle nalezl nejen milostný vztah k&nbsp;Almě Mahlerové, jak ho umělec zvěčnil v&nbsp;Bouři, ale i&nbsp;zranění a&nbsp;zhroucení lásky, s&nbsp;nímž se dlouho nedokázal vyrovnat. Motiv zmařeného dětského života (//Alma s&nbsp;dítětem a&nbsp;smrt//, 1913) odkazuje na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('potrat')">*potrat</span>, který Alma podstoupila, když s&nbsp;Kokoschkou otěhotněla; z&nbsp;téhož roku pochází kresba //Alma souká Kokoschkova střeva// (1913). Umělec zde využil podobenství s&nbsp;mučením svatého Erasma (kolem 240 – kolem 303), jehož trýznitelé mu vytahovali střeva z&nbsp;těla navijákem. Almě k&nbsp;této činnosti slouží kolovrátek. V&nbsp;roce 1915 Kokoschka odešel jako dobrovolník do <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('válka, první světová')">*první světové války</span> na ruskou frontu, z&nbsp;níž se vrátil s&nbsp;těžkým zraněním, vyčerpaný a&nbsp;poznamenaný na těle i&nbsp;na duchu. Alma ho odmítla navštívit a&nbsp;provdala se za německého architekta Waltera Gropia (1883–1969). Kokoschka si nechal zhotovit do detailu věrný model své ztracené lásky, oblečený do drahých šatů, a&nbsp;s&nbsp;touto loutkou v&nbsp;životní velikosti vyjížděl ve fiakru, do opery a&nbsp;opatřil jí také komornou. Svou umělou ženu mnohokrát namaloval (nejznámější je obraz //Žena v&nbsp;modrém//, 1919) a&nbsp;poslední z&nbsp;děl s&nbsp;tímto námětem //Autoportrét s&nbsp;loutkou// (1920/1921) sugeruje už rezignaci, jako by umělcovo hledání útěchy ve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('fetiš')">*fetiši</span> dospělo k&nbsp;deziluzi. Kokoschkova hadrová figurína skončila v&nbsp;odpadcích: po jedné bouřlivé oslavě jí na zahradě usekl hlavu a&nbsp;rozbil o&nbsp;ni láhev červeného vína, až vzbudil pozornost drážďanské policie, která váženého profesora Výtvarné akademie málem podezírala z&nbsp;vraždy.$Kokoschka napsal také řadu expresionistických divadelních her, například //Sphinx und Strohmann //(Sfinga a&nbsp;slaměný panák, 1907) a&nbsp;//Der brennende Dornbusch //(Hořící trní, 1911) a&nbsp;vytvořil několik scénických výprav (//Kouzelná flétna//, Salcburk 1955 aj.). (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Půtová, Barbora')">Barbora Půtová</span>)