konvenční označení pro jeden ze dvou základních sošných typů, které jsou charakteristické pro řecké archaické <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('umění, řecké')">*umění</span> – //koré// (frontální statická a&nbsp;strnulá ženská <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('socha')">*socha</span>) a&nbsp;analogické znázornění nahého muže //(<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kúros')">*kúros</span>)//. Označení je autentické v&nbsp;případě výrazu koré (neprovdaná mladá žena) a&nbsp;jako neologismus se používá i&nbsp;pro mužské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('plastika')">*plastiky</span> z&nbsp;6. století př. n. l. V&nbsp;této podobě se zachovaly sochy adorantek, zcela určitě tak byly znázorňovány i&nbsp;bohyně a&nbsp;v&nbsp;pozdně archaickém umění byly sochy tohoto typu stavěny i&nbsp;na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hrob')">*hroby</span> jako <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('pomník')">*pomníky</span> mladých předčasně zesnulých dívek, příslušnic attických aristokratických rodů. (Toto označení je původní, v&nbsp;dochovaných nápisech na základnách soch spolu se jménem dívky naznačovalo, že zemřela v&nbsp;mladém věku, dříve než mohla vstoupit do <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('manželství')">*manželství</span>.) Na vzniku tohoto typu se podílela inspirace strohou monumentalitou egyptského umění, s&nbsp;nímž <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Řekové')">*Řekové</span> přišli do styku v&nbsp;7. století př. n. l.$V tradici byly první obdobné řecké výtvory spojovány s&nbsp;postavou bájného <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Daidalos')">*Daidala</span> (jméno doslova znamená sochař), který se prý po útěku z&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kréta')">*Kréty</span> se svými žáky usadil na Peloponnésu a&nbsp;založil zde sochařskou tradici. V&nbsp;tomto <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mýtus')">*mýtu</span> se skrývá skutečnost, že první doklady řecké monumentální plastiky vycházejí z&nbsp;dórského prostředí, tj. z&nbsp;Kréty a&nbsp;Peloponnésu. Řecké pojetí monumentality nespočívá ani tak v&nbsp;rozměrech jako v&nbsp;koncepci díla. Sochaři daidalské generace teprve postupně rozvíjeli své dovednosti. Základním typem, na nějž se soustředili, představují ženské sochy. Postavy zahalené do dlouhých draperií byly technicky méně náročné na zvládnutí než podobné sochy nahých mužů (kúrů).$Tři <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zákon')">*zákony</span> archaického <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('sochařství')">*sochařství</span> – statika, frontalita a&nbsp;symetrie vycházely z&nbsp;hieratické konvence a&nbsp;bezprostřední nutnosti technologického zvládnutí problému stojící sochy a&nbsp;byly striktně dodržovány až do konce archaického období. Osvobození od této konvence přinesla až klasika. První plastiky (například koré z&nbsp;Auxerre v&nbsp;Louvru, datovanou do let 650–630 př. n. l.) charakterizuje jednoduchý tvar, expresivnost, prvky geometrické stylizace a&nbsp;nerespektování <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('anatomie')">*anatomie</span>. Inspirace <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Egypt')">*Egyptem</span> je patrná v&nbsp;účesu stylizovaném do tvaru těžké paruky. Omezenou plasticitu doplňují ryté, původně polychromií zvýrazněné detaily. Sochaři 6. století př. n. l. dále rozvíjeli tento typ a&nbsp;všímali si anatomie, znázornění draperie a&nbsp;výrazu obličeje (takzvaný archaický úsměv). Na pojetí soch měl rovněž vliv jejich původ – iónské výtvory byly zdobnější, jak je zřejmé ze série pozdně archaických kor z&nbsp;athénské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Akropolis')">*Akropole</span> z&nbsp;let 530 až 490 př. n. l. Nejmladší ze známých exemplářů se již zbavily iónské zdobnosti a&nbsp;koketnosti a&nbsp;svou důstojnou monumentalitou se blíží duchu rané klasiky. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pardyová, Marie')">Marie Pardyová</span>)