typ sochy stojícího nahého mladíka charakteristický pro archaické <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('umění, řecké')">*řecké umění</span>. S&nbsp;určitým zpožděním navazuje na typ stojící ženské sochy //<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('koré')">*koré</span>//, který je o&nbsp;něco starší.$Nejstarší sochy tohoto typu se objevují kolem roku 600 př. n. l. Jejich tvorba byla pro sochaře náročnější než v&nbsp;případě ženských soch. Vyžadovala již jisté znalosti <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('anatomie')">*anatomie</span> a&nbsp;systém rozvržení proporcí těchto námětů podle pomocné grafické sítě, odvozené z&nbsp;pozdního egyptského umění. To se později projevilo ve snahách umělců o&nbsp;vytvoření jednotného proporčního <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kánon')">*kánonu</span> (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Polykleitos z&nbsp;Argu')">*Polykleitos</span> v&nbsp;//Doryforovi//). Ve stylu a&nbsp;proporcích se od sebe liší také jednotlivé místní školy: dórští kúrové jsou mohutnější, členitější a&nbsp;expresivnější ve výrazu obličeje (//Kleobis a&nbsp;Bitón// z&nbsp;argejského okruhu, kolem 590 př. n. l.). Iónský okruh dával přednost štíhlým a&nbsp;splývavějším sochám a&nbsp;nezvýrazňoval příliš anatomii (doklady jsou poněkud mladší, například kúros z&nbsp;Mélu z&nbsp;doby kolem roku 550 př. n. l.). Attičtí kúrové jsou charakterizováni svou solidní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konstrukce')">*konstrukcí</span> a&nbsp;zároveň i&nbsp;snahou o&nbsp;celkovou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('harmonie')">*harmonii</span> (kúros z&nbsp;New Yorku, kolem roku 600 př. n. l). V&nbsp;průběhu 6. století př. n. l. sochaři zdokonalili svou technickou zručnost a&nbsp;pokročili ve znalosti anatomie. V&nbsp;iónském prostředí vznikly i&nbsp;první kolosální sochy (kúros ze Samu, torzo z&nbsp;Délu aj.). V&nbsp;pozdně archaickém období se sochy kúrů stavěly na <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hrob')">*hroby</span> zemřelých mladíků (kúros z&nbsp;Anavyssu, kolem roku 530 př. n. l.). Posledním z&nbsp;řady kúrů a&nbsp;zároveň prvním z&nbsp;řady klasických kontrapostových soch atletů je socha takzvaného //Krítiova eféba// (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Krítios')">*Krítios</span>) z&nbsp;athénské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Akropolis')">*Akropole</span> (490–480 př. n. l.). Ukazuje, nakolik se tradiční typ kúra proměnil uvolněním a&nbsp;převedením námětu do reálných prostorových vztahů. Pro archaické řecké sochy a&nbsp;motivy kúrů zvlášť je typická soustředěnost, energie a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('optimismus')">*optimismus</span>, které z&nbsp;nich vyzařují. Jsou specifikem vitality rané řecké kultury v&nbsp;jejích počátcích a&nbsp;v&nbsp;po nich nastávající strmé fázi vzestupného vývoje <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('civilizace, řecká')">*řecké civilizace</span>. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pardyová, Marie')">Marie Pardyová</span>)