český básník a prozaik; nejvýznamnější představitel českého *romantismu a zakladatel moderní české *poezie, jehož subjektivní, individualistická tvorba korespondovala s dobovým světovým literárním vývojem. Máchovo dílo – nejvýrazněji jeho lyricko-epická skladba //Máj //(1836) – nabízí poznání, k němuž dospívá jednotlivec uzavřený do vězení vlastního osudu, do svých úzkostí, své samoty a beznaděje. Intenzita, s jakou Mácha dokázal čtenáři přiblížit tragiku lidského života směřujícího k zániku a zmaru, činí z „kramářského“ příběhu Viléma a Jarmily moderní drama. Máchovo dílo inspiruje i v 20. století, kdy avantgardisté objevili půvab Máchových erotických deníkových záznamů (vydány mimo jiné pod názvem //Intimní Karel Hynek Mácha//) a identifikovali v jeho tvorbě zárodky surrealistické gestikulace.$Skladba //Máj //hluboce poznamenala vývoj české poezie (Jan Neruda, Karel Hlaváček, Otokar Březina, Josef Hora, František *Halas, Vladimír *Holan, Jan Zahradníček, František *Hrubín, Oldřich *Mikulášek, Jan *Skácel). Také každá nová generace českých umělců se s //Májem //vyrovnávala po svém, nacházela jeho novou interpretaci a nový výraz pro jeho výtvarný doprovod. //Máj //ilustrovali Jan Konůpek (1883–1950), Jindřich *Štyrský (1899–1942), Jan *Zrzavý (1890–1977), Karel Svolinský (1896–1986), Cyril Bouda (1901–1984), Bohdan *Lacina (1912–1971), Ludmila Jiřincová (1912–1994), Václav Zykmund (1914–1984), Arnošt *Paderlík (1919–1999), Vladimír Tesař (1924) nebo Jan Koblasa (1932). V //Máji //nalezl inspiraci pro jednu ze svých nejlepších sochařských skladeb (//Hynku! Viléme! Jarmilo!//, 1995) český sochař Olbram *Zoubek (narozen 1926). (Jaroslav Malina, Jiří Pavelka)