(z řečtiny a latiny: //palium//, „lékařský plášť,“ odtud //paliativum//, „zmírnění, ukonejšení“; ne zcela správně překládaná do češtiny jako útěšná), celková *léčba a péče o pacienty, jejichž *nemoc nereaguje na kurativní léčbu a kteří tedy čelí problémům s aktivním, progredujícím, pokročilým, život ohrožujícím onemocněním. Nejdůležitější je léčba bolesti a dalších *symptomů, stejně jako řešení psychologických, sociálních, duševních a duchovních problémů nemocných. Cílem paliativní medicíny je dosažení co nejlepší kvality života nemocných a jejich blízkých. Typickým zařízením takto chápané paliativní péče je *hospic nebo oddělení paliativní medicíny. Principy paliativní medicíny však musí být uplatňovány ve všech zdravotnických zařízeních i v ambulantní a domácí péči. Tyto principy musí v zásadě znát všichni zdravotníci.$V České republice se paliativní medicína cíleně rozvíjí po roce 1990, o její zavedení a rozšíření se zasloužil zejména Jiří *Vorlíček, profesor Lékařské fakulty *Masarykovy univerzity v Brně. (Literatura: Vorlíček, Jiří – Adam, Zdeněk a kolektiv: //Paliativní medicína//. Druhé přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2004). (Jiří Vorlíček)