speciální typ buněčného dělení, jež sestává ze dvou bezprostředně po sobě následujících dělení (meiotické dělení I a II). Během nich se *DNA v jádře pouze jednou replikuje a *chromozomy se pouze jednou rozštěpí, takže výsledkem jsou haploidní *pohlavní buňky. Vyskytuje se pouze u zárodečných buněk: *spermií a oocytů.$Spermatogeneze čili vznik a vývoj mužských pohlavních buněk je proces odehrávající se v stočených kanálcích *varlete po celou dobu pohlavní aktivity muže. Probíhá v podobě tzv. spermatogenetických vln a zahrnuje tři po sobě jdoucí etapy: //spermatocytogenezi// – období množení spermatogonií a diferenciaci *primárních spermatocytů, dále //meiózu// – období, kdy primární spermatocyty absolvují dvě dělení a z každého vzniknou 4 spermatidy s polovičním množstvím DNA a s polovičním množstvím chromozomů a konečně //*spermiogenezi// – období cytodiferenciace spermatid ve zralé spermie. Spermatocytogeneze: tato etapa je charakterizována normálními (ekvačními) *mitózami spermatogonií, z nichž se diferencují elementy typu A, které slouží jako kmenové elementy a buňky typu B, které pokračují ve vývoji v primární spermatocyty. Jádra spermatogonií obsahují diploidní počet chromozomů. Meiotická profáze I je nepoměrně delší než profáze u běžné mitózy a rozděluje se na pět stadií. První stadium (leptoten) je charakterizováno tím, že v jádrech primárních spermatocytů zřetelně vystupují chromozomy v podobě vlákének. V druhém období (zygoten) se homologní chromozomy (tj. otcovské a mateřské sady) sdružují do chromozomových párů zvaných *bivalenty. Konce bivalentů jsou připojeny k vnitřní membráně jaderného obalu. V třetím stadiu (pachyten) dochází ke kondenzaci bivalentů. V elektronově mikroskopickém obrazu odpovídají kondenzovaným bivalentům tzv. synaptonemální komplexy. Klíčovým procesem v tomto stadiu je překřížení *chromatid (tj. //*crossing-over//) následovaný výměnou chomatidových úseků mezi *nesesterskými chromatidami, dochází k tzv. *rekombinaci otcovských a mateřských genů. V předposledním stadiu (diploten) se zkracují bivalenty a postupně se oddělují *homologické chromozomy ze synaptonemálních komplexů. V závěrečné etapě meiotické profáze I se dokončuje proces terminalizace chiazmat a množství DNA v *heterochromozomech X a Y rovněž vzrůstá na dvojnásobek, avšak nevytvářejí se bivalenty. Ještě před ukončením separace homologních chromozomů pokračuje první meiotické dělení metafází. Rozpadá se jaderný obal, konstituuje se dělicí vřeténko a v ekvatoriální rovině se uspořádají bivalenty svými terminalizovanými chiazmaty. V další etapě, anafázi, putují chromozomy k pólům, avšak s tím rozdílem, že obě budoucí dceřiné buňky obdrží z každého bivalentu po jednom kompletním chromozomu. Rozchod homologických chromozomů je zcela náhodný, což znamená, že v jádrech dceřiných buněk jsou podle zásad pravděpodobnosti obsaženy jak chromozomy otcovské, tak dceřiné sady. Heterochromozomy (*gonozomy) se rozcházejí tak, že jedna dceřiná buňka dostane chromozom X a druhá chromozom Y. Meióza I končí telofází, která se od běžné telofáze liší tím, že jádra vzniklých *sekundárních spermatocytů (prespermatid) obsahují haploidní počet chromozomů (*karyotyp 22+X nebo 22+Y). Avšak každý chromozom je složen z dvou chromatid, které u *autozomů mají vyměněn jeden nebo více úseků. V sekundárních spermatocytech nikdy nedochází k rekonstrukci klidového jádra, to znamená, že nenastává úplná despiralizace chromozomů a buňky po krátké pauze (interkinezi) vstupují do druhého meiotického dělení. To je podstatně rychlejší než první dělení a podobá se běžné mitóze. V jeho průběhu se autochromozomy a heterochromozomy rozdělí ve dvě chromatinové sady, takže vzniklé dceřiné buňky, spermatidy, obsahují v porovnání s primárními spermatocyty skutečný haploidní počet chromozomů a poloviční množství DNA. Z toho vyplývá, že každý primární spermatocyt dává původ 4 spermatidám, z nichž dvě mají karyotyp 22+X, druhé dvě 22+Y. Spermiogeneze je proces transformace kulovitých spermatid s haploidními jádry v aktivně pohyblivé (motilní) buňky – zralé spermie. Probíhá při ní řada změn, z nichž klíčové jsou tvorba akrosomu, vývoj bičíku, kondenzace jaderného *chromatinu, změny velikosti a tvaru jádra, eliminace nezužitkované *cytoplazmy.$Oogeneze neboli vývoj vajíček probíhá v ovariálních *folikulech. Začíná v první polovině *fetálního období, před narozením je zastaven a pokračuje až s nástupem *puberty, kdy dívky vstupují do období pohlavní zralosti. Oogenezi dokončí pouze ten oocyt, který se při ovulaci uvolní ze zralého (*Graafova) folikulu a je oplozen. Výsledkem oogeneze je ootida neboli zralé vajíčko. Oogeneze má dvě etapy: periodu množení a meiózu. Perioda množení je charakterizována opakovanými mitózami oogonií, které probíhá v kůře vyvíjejících se *vaječníků ženských plodů. Koncem 5. fetálního měsíce je v kůře obou ovarií ca 6 milionů oogonií. Koncem 3. fetálního měsíce ty z oogonií, které prodělaly poslední mitózu, začínají rychleji *růst a přeměňují se v ovocyty I. řádu (primární ovocyty). Do konce 7. měsíce za účasti okolních folikulárních buněk vzniknou ve vaječnících asi 2 miliony primordiálních folikulů. Ostatní oocyty, ke kterým se folikulární buňky nedostanou, zanikají. Ještě před porodem oocyty I. řádu zahájí první meiotické dělení, které pokračuje do pozdní profáze, tzv. //dictyoten//, kdy se zastaví. Až do puberty zůstávají takovéto primordiální folikuly s oocyty v diktyotenním stadiu v metabolickém klidu. První meiotické dělení dokončuje oocyt I. řádu teprve 48 až 36 hodin před ovulací, kdy se dělí na dvě nestejně veliké buňky s haploidním počtem chromozomů – oocyt II. řádu a první pólové tělísko. To většinou degeneruje nebo (vzácněji) se ještě stihne rozdělit. Druhé meiotické dělení začíná v době ovulace. Ani toto dělení neproběhne až do konce, nýbrž je zastaveno v metafázi. Meiózu II dokončí pouze fertilizovaný oocyt, u kterého do ooplazmy penetrovala hlavička a krček spermie. V tomto případě ovocyt II. řádu pokračuje v dělení a podobně jako u meiózy I z něho vzniknou dvě velikostně různé buňky: zralá *gameta (vajíčko, ootida, latinsky: //ovum//) a druhé pólové tělísko. Jestliže k *oplození oocytu nedojde, druhé meiotické dělení neproběhne, oocyt II. řádu a první pólové tělísko se rozpadnou během průchodu *vejcovodem.$Hlavní rozdíly mezi spermatogenezí a oogenezí jsou následující. První a druhé meiotické dělení při vývoji spermií následují za sebou a probíhají nepřetržitě od puberty až do pozdního stáří, zatímco při vývoji vajíček je první meiotické dělení zahájeno již před koncem fetálního období a zastaví se v pozdní profázi. Meióza I pokračuje po nejméně dvanáctileté pauze a končí asi 36 hod před ovulací. Druhé meiotické dělení probíhá souběžně s ovulací a dokončí jej pouze fertilizovaný oocyt. Při meiotickém dělení spermatocytů jsou si dceřiné buňky rovnocenné (ekvální dělení). Oproti tomu oocyty se dělí inekválně – dceřiné buňky se liší velikostí a množstvím ooplazmy. Malé, rudimentální buňky jsou neschopné fertilizace a nazývají se pólová tělíska. Z jednoho spermatocytu I. řádu vzniknou 4 spermatidy a z nich během spermiogeneze 4 spermie, z nichž polovina má chromozomovou sadu 22+Y, druhá polovina 22+X. Z jednoho oocytu I. řádu se vyvine pouze jedno zralé vajíčko (ootida) a dvě, popř. 3 rudimentární pólová tělíska, která stejně jako vajíčko mají chromozomovou konstituci 22+X. (Drahomír Horký)