přístup ke studiu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kultura')">*kultury</span> a&nbsp;jedna z&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('evoluce')">*evolučních</span> sociálních věd. Memetiku její představitelé vymezují jako vědecké studium <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mem')">*memů</span>, jejich šíření a&nbsp;evoluci. Memetiku v&nbsp;19. století anticipovali britský přírodovědec Charles <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Darwin, Charles Robert')">*Darwin</span>, německý filolog Friedrich Max <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Müller, Friedrich Max')">*Müller</span> (1823–1900) a&nbsp;zejména americký filozof a&nbsp;psycholog James Mark <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Baldwin, James Mark')">*Baldwin</span> (1861–1934), který pracoval s&nbsp;modelem prostředí myšlenek, v&nbsp;němž jsou jednotlivé <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('idea')">*ideje</span> díky variabilitě podrobovány <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('selekce')">*selekci</span>, a&nbsp;některé přenášeny a&nbsp;uchovávány.$Základy memetiky položil v&nbsp;roce 1976 britský evoluční biolog a&nbsp;etolog Richard <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Dawkins, Clinton Richard')">*Dawkins</span> dílem //The Selfish Gene// (česky: //Sobecký gen//. Praha: Mladá fronta, 1998), v&nbsp;němž zavedl pojem mem a&nbsp;popsal základní mechanismy evoluce memů. Vedle Dawkinse k&nbsp;formování memetiky přispěli zejména Daniel Dennett díly //Consciousness Explained// (Vysvětlené vědomí, 1991) a&nbsp;//Darwin’s Dangerous Idea: Evolution and the Meanings of Life// (Darwinova nebezpečná myšlenka: Evoluce a&nbsp;významy života, 1995), Richard Brodie publikací //Virus of the Mind: The New Science of the Meme// (Nákaza mysli: Nová věda o&nbsp;memech, 1996), Aaron Lynch spisem //Thought Contagion: How Belief Spreads Through Society// (Myšlenková nákaza: Jak se víra šíří společností, 1996) a&nbsp;Susan Jane Blackmoreová dílem //The Meme Machine// (Stroj na memy, 1999, česky: //Teorie memů: Kultura a&nbsp;její evoluce//. Praha: Portál, 2001). Seznam kanonických děl memetiky uzavírá sborník //Darwinizing Culture: The Status of Memetics as a&nbsp;Science// (Darwinizující kultura: Stav memetiky jako vědy, 2000) redigovaný Robertem Aungerem. K&nbsp;rozpracování a&nbsp;rozvoji memetiky došlo až v&nbsp;osmdesátých, respektive devadesátých letech 20. století. Platformou memetiky je prostřednictvím <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('internet')">*internetu</span> publikovaný časopis //Journal of Memetics – Evolutionary Models of Information Transmission// ({{http://jom-emit.cfpm.org|http://jom-emit.cfpm.org}}).$Memetika je založena na předpokladu, že evoluce <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('výběr, přirozený')">*přirozeným výběrem</span> je univerzální proces, který probíhá vždy, když existuje soubor <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('replikátor')">*replikátorů</span>, na nějž může působit přirozený výběr. Představitelé memetiky stanovili jako jednotku kulturní transmise mem, který podle memetiky splňuje vlastnosti replikátoru. Každá kultura je proto v&nbsp;jejich chápání systémem memů a&nbsp;výsledkem jejich evoluce. Inspiračním zdrojem memetiky se stala genocentrická <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('revoluce')">*revoluce</span> v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('biologie, evoluční')">*evoluční biologii</span>. Kultura i&nbsp;její evoluce je studována z&nbsp;perspektivy memů. Memy si podobně jako geny vzájemně konkurují. Předmětem soutěže memů je místo v&nbsp;lidském mozku, který je omezen svou kapacitou a&nbsp;časem a&nbsp;současně umožňuje replikaci memů, a&nbsp;je proto nástrojem selekce memů. Memy se šíří zejména imitováním, které je základním prostředkem jejich replikace, během níž však může dojít ke změnám memu díky chybnému imitování. Kopie memu se může proměňovat i&nbsp;během své existence. Získané změny jsou pak přenášeny na další kopie. Evoluce memů je proto lamarckovské povahy.$Status memetiky jako vědy je zpochybňován ze třech hlavních důvodů: 1) pochybnosti o&nbsp;existenci memů, 2) absence jednoznačné terminologie, 3) nevytváří testovatelné <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hypotéza')">*hypotézy</span>. Robert Aunger, jeden z&nbsp;představitelů memetiky, se domnívá, že „memetika může být vlastně opuštěna, když máme lepší představu o&nbsp;tom, jak mozek zpracovává <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('informace')">*informace</span> … I&nbsp;když se ukazuje, že neexistují mentální replikátory, bude složité upřít memům úlohu v&nbsp;budoucích kulturně-evolučních výzkumech. Je tomu tak proto, že se mem memu stal součástí kultury, kterou domněle vysvětloval … Domnívám se proto, že lidé budou nadále nejasně používat slovo mem, když budou hovořit o&nbsp;kulturní změně“ (Aunger, R., 2006, 185–186). Mezi současné nejvýznamnější představitele memetiky patří Robert Aunger, Susan Blackmoreová, Richard Brodie, Julian Delius, Daniel Dennett, David Hull a&nbsp;Aaron Lynch. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Soukup, Martin')">Martin Soukup</span>)