výzkumný postup používaný v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('antropologie, sociální')">*sociální</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('antropologie, kulturní')">*kulturní antropologii</span> obvykle v&nbsp;rámci terénního výzkumu, který je založen na sběru a&nbsp;vytváření <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('genealogie')">*genealogií</span>, respektive genealogických diagramů (grafických znázornění příbuzenských vztahů) a&nbsp;jejich následné <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('analýza')">*analýze</span>. Používání genealogické metody úzce souvisí se studiem <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('příbuzenství')">*příbuzenství</span>, které hrálo od ustavení sociální/kulturní antropologie jako svébytné disciplíny bezmála ústřední roli. Přestože studium příbuzenství mělo na přelomu 19. a&nbsp;20. století již svou tradici (James Sumner <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Maine, sir Henry James Sumner')">*Maine</span>, John Ferguson <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('McLennan, John Ferguson')">*McLennan</span>, Lewis Henry <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Morgan, Lewis Henry')">*Morgan</span>), genealogickou metodu jakožto svébytnou výzkumnou techniku jako první vypracoval britský antropolog William Halse R. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Rivers, William Halse Rivers')">*Rivers</span>, který ji aplikoval při expedici do <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('úžina, Torresova')">*Torresovy úžiny</span> v&nbsp;letech 1898–1899. Rivers definuje genealogickou metodu jako postup, při němž je zaznamenán značný počet žijících jedinců a&nbsp;vztahů, které mezi nimi existují, a&nbsp;který má sloužit ke zdokonalení analýzy sociální organizace u&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('společnost, aliterární')">*neliterárních společností</span>. V&nbsp;Riversově pojetí zahrnuje tato metoda jednak shromažďování dat demografického charakteru, jednak zaznamenávání rodokmenů, které odrážejí práva a&nbsp;povinnosti související zejména s&nbsp;rodovou posloupností a&nbsp;s&nbsp;pravidly dědění.$Formální stránka vytváření genealogií se od Riversových dob příliš nezměnila a&nbsp;genealogická metoda se tak dnes používá v&nbsp;téměř stejné podobě, v&nbsp;jaké ji zavedl Rivers. Genealogie jsou zaznamenávány pomocí etablovaného systému symbolů (trojúhelníčky ∆ či čtverečky &#10063; označují muže, kolečka О ženy, horizontální spojnice sourozence {img{images/symbol_sourozenci.gif}{inner}} a&nbsp;manžele {img{images/symbol_manzele.gif}{inner}} , vertikální│linie potom vztah <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('filiace')">*filiace</span>) a&nbsp;jednotlivé genealogické pozice se označují zavedenými zkratkami odvozenými z&nbsp;anglických termínů pro <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('primární')">*primární</span> příbuzné (F-otec, M-matka, B-bratr, Z-sestra, S-syn, D-dcera, H-manžel, W-manželka) a&nbsp;jejich kombinacemi (například MBD – dcera matčina bratra atd.). Genealogická metoda se používá rovněž k&nbsp;zachycení <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('terminologie příbuzenství')">*příbuzenské terminologie</span> používané ve zkoumané společnosti.$Dalším badatelem, který se zabýval genealogickou metodou, byl v&nbsp;60. letech 20. století britský antropolog John Arundel Barnes (narozen 1918). Barnes rozlišoval mezi několika typy genealogií. Genealogie podle něj může být pouhým zaznamenáním rodokmenu pomocí univerzálně používaných symbolů, nebo záznamem genealogické paměti jedné <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konkrétní')">*konkrétní</span> osoby, případně <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('konstrukt kultury')">*konstruktem</span> výzkumníka vytvořeným na základě dat od řady <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('informátor')">*informátorů</span>. Barnes definoval rodokmen jako schéma orientované podle //ega// („ego-oriented“), které dotyčná osoba používá k&nbsp;tomu, aby sama sebe zachytila v&nbsp;určitém komplexu příbuzenských vztahů; genealogii pak naproti tomu jako výsledek práce v&nbsp;terénu, jako analytické schéma sloužící požadavkům vědy, které svým rozsahem rodokmen obvykle přesahuje (zachycuje vztahy mezi větším počtem osob a&nbsp;přesahuje genealogickou paměť či způsob podání rodokmenu jednoho člověka).$Základní premisou, z&nbsp;níž používání genealogické metody (a&nbsp;potažmo studium příbuzenství) už od Riversových dob vychází, je skutečnost, že genealogická metoda zachycuje vztahy //sociální//, a&nbsp;nikoli //biologické//. Příbuzenství je v&nbsp;sociální/kulturní antropologii definováno jako systém sociálních vztahů, které jsou vytvářeny podle modelu vztahů biologických, pramenících z&nbsp;biologické skutečnosti plození a&nbsp;rození dětí, ale nejsou s&nbsp;těmito vztahy totožné. Rozdíl mezi genealogií biologickou a&nbsp;genealogií sociální (která je předmětem zájmu antropologa) vyjadřují někteří autoři distinkcí mezi //rodokmenem// a&nbsp;//genealogií// – zatímco rodokmen vyjadřuje aktuální biologické vztahy, genealogie zachycuje vztahy sociální. A&nbsp;tak zatímco rodokmen mají i&nbsp;závodní koně, genealogie mají pouze lidé.$Moderní kritici studia příbuzenství a&nbsp;používání genealogické metody (Rodney <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Needham, Rodney')">*Needham</span>, David M. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Schneider, David M.')">*Schneider</span>) argumentují tím, že tato metoda může být chápána jako způsob, jak „vnutit“ model příbuzenství i&nbsp;těm skupinám, které mohou být organizovány podle jiných principů. Použitím genealogické metody mohou být zpětně potvrzeny výchozí předpoklady o&nbsp;tom, že spřízněnost či sociální blízkost je ve společnosti, kterou touto metodou zkoumáme, vyjádřena genealogickými termíny. Samotný způsob zaznamenávání příbuzenských vztahů totiž stojí na předpokladu, že příbuzenství (či „spřízněnost“) je založeno na genealogických vztazích. Přestože ve všech lidských společnostech se děti rodí ženám a&nbsp;téměř všechny společnosti připisují určitý sociální význam otcovství, neznamená to, že vztahům mezi rodiči a&nbsp;dětmi (nebo genealogickým vztahům obecně) je připisován stejný kulturní význam, jaký mají v&nbsp;západních společnostech. Někteří kritici proto označují nereflektované používání genealogické metody za specifický projev <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('etnocentrismus')">*etnocentrismu</span>. Domnělou univerzalitu příbuzenství ve všech sociálních skupinách potom popisují jako důsledek etnocentrických předpokladů a&nbsp;z&nbsp;nich vycházejících postupů při studiu příbuzenství. Genealogická metoda je analytickým nástrojem a&nbsp;jednotlivé genealogické pozice označované anglickými zkratkami jsou etickými konstrukcemi, schematickým znázorněním, které badateli slouží k&nbsp;analýze příbuzenství v&nbsp;dané společnosti. Toto schéma však často neodpovídá schématu, podle něhož se členové zkoumané společnosti sami orientují – je tedy neméně významné pochopit způsob, jakým o&nbsp;příbuzenství či sociální blízkosti hovoří, jak jej chápou a&nbsp;jak podle tohoto konceptu jednají aktéři dané sociální reality samotní (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('metoda emické deskripce')">*emická perspektiva</span>). (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Budilová, Lenka')">Lenka Budilová</span>)