americký prozaik; představitel *surrealismu. Jeho život v mnohém připomíná osudy francouzských *prokletých básníků: je podivuhodnou posloupností dramatických, absurdních a kuriózních situací. Miller byl bytostí poživačnou a dobrodružnou, se sklonem k cynismu, voyeurství a perverzitě. Část života strávil na cestách, téměř deset let žil v Paříži. Prošel množstvím manželství a netradičních milostných či pouze erotických vztahů. Hmotná bída ho nutila přijímat nejobskurnější zaměstnání. Přitom trpěl posedlostí všechny tyto události a situace zaznamenat „pravdivě“, bez autocenzury. Značný vliv na Millerovu ranou tvorbu mělo jeho „přátelství“ s vdanou Anais *Ninovou, a to navzdory skutečnosti, že bisexuální Ninová prožila krátkodobý vášnivý milostný vztah také s Millerovou druhou ženou Jude Mansfield Millerovou.$Millerova literární tvorba byla pokládána za nemravnou a skandální, byla odsuzována a označována za *pornografii. Většina čtenářů a kritiků ji zařazovala mezi literární brak. Na věci nic nezměnila skutečnost, že od roku 1934, kdy autorovi vyšla v Paříži jeho prvotina, //Tropic of Cancer// (Obratník Raka, 1934), byla tu a tam některá jeho díla vydávána (a ovšem i zakazována) a že měl také své ctitele. //Obratník Raka //představuje jeden z nejkontroverznějších románů 20. století, který se pro svou otevřenost a nevázanost ocital po dlouhou dobu v mnoha *zemích na indexu; například ve Spojených státech amerických byl publikován až po soudním líčení v roce 1961. Žánrově jde o voyeurský deník, v němž autor popisuje své životní zkušenosti v sexuálně svobodném prostředí pařížské bohémy. Millerovo literární dílo se dočkalo velkého ohlasu a postupně i ocenění oficiální kritiky až díky aktivitě //*beat generation//. Tato antitradicionalisticky orientovaná skupina mladých amerických rebelů nalezla v Millerovi svého předchůdce, který jí imponoval provokativním životem i nekonvenční tvorbou. Stal se kultovním autorem, který učinil hlavním, ne-li jediným tématem své tvorby vlastní životní odyseu. Inspirativní na jeho tvůrčím konceptu byla zejména bezohledná, syrová autobiografičnost. Dokázal oživit odumírající *iluzi *identity mezi autorským subjektem, vypravěčem a hrdinou. Odmítl respektovat normy krásné literatury v oblasti *sexuality. Zrušil hranici mezi tím, co se ve slušné, vysoké literatuře smí, a tím, co ochraňuje instituce společenského *tabu. (Jiří Pavelka)