matematické a statistické modely užívané k popisu *růstu populace, ekonomického růstu, růstu velikosti těla organismů aj. Účelem je matematicky či jinak zjednodušit popis růstu, aby modelem predikované hodnoty co nejlépe odpovídaly hodnotám empiricky zaznamenaným. Modelování růstu má jednak význam deskriptivní a explanační (pomáhá popsat a vysvětlit podstatu mechanismy a regulace růstových procesů), a jednak význam predikční (na základě dosavadního růstu je modelu použito k predikci růstu budoucího). Růstové modely se uplatňují v *ekologii, *ekonomii, *ekonomice (lesnictví, zemědělství), *medicíně, *sociologii a *demografii a dalších oborech včetně *antropologie.$K vyjádření růstu člověka (lidského těla) se používají modely *růstové křivky na základě nelineárních růstových modelů. Jedním z nich je Preece-Bainesův model růstu, který je vhodný pro popis růstu podle longitudinálních dat od 2 až 5 let do dospělosti. Modelování růstu představuje převedení longitudinálních růstových dat na omezený počet parametrů příslušné funkce, vhodných ke srovnání s ostatními jedinci. Parametry funkce jsou většinou získány nelineární metodou nejmenších čtverců. V případě Preece-Bainesova modelu je těchto parametrů pět a každý z nich má určitou funkční interpretaci (například odhad finální výšky, pubertální růstová rychlost aj.).$Nejznámějším modelem růstu člověka je tzv. ICP – model, který vytvořil švédský auxolog Johan Karlberg v roce 1989. Na základě fyziologických procesů rozdělil růst člověka na tři komplexní a provázané části, z nichž každá je řízena jiným způsobem (jinými hormony, viz *řízení růstu člověka) a v celkové růstové křivce se jejich účinky sčítají. První složkou křivky je část označená jako I (Infancy, prenatální a kojenecká komponenta), trvající od početí přibližně do jednoho roku po narození, kdy se dítě začíná stavět do vzpřímeného postoje. I komponenta je popsána exponenciální funkcí. Tato fáze je charakterizována rychlým růstem a je řízena systémem prenatálních růstových faktorů. Na tuto část křivky navazuje složka označená písmenem C (Childhood, dětská komponenta), která je řízena růstovým hormonem a je charakterizována pomalým kontinuálním růstem. Karlberg ji popsal polynomiální funkcí druhého stupně. Pomalý růst pokračuje až po dosažení dospělosti, ale v období pohlavního dozrávání se k němu přidává poslední komponenta – P (Puberty, pubertální komponenta), která je řízena pohlavními hormony z *gonád, způsobujícími sexuální dospívání a výrazné zrychlení růstu těla. Tato komponenta je popsána logistickou funkcí. Ve výsledné růstové křivce se vliv všech tří komponent sečítá a vytváří se komplexní růstová křivka člověka.$Jiným modelem růstu je model dynamického fenotypu českého lékaře a auxologa Ludvíka Nováka publikovaný v roce 2007. Je založen na základních principech metabolismu – vztahu anabolismu a katabolismu. Katabolické procesy mobilizují energii ze zásob organismu, zatímco anabolické procesy v zásobních látkách energii ukládají. Přírůstek hmotnosti nebo délky organismu je možný pouze tehdy, pokud anabolické procesy převažují nad katabolickými. To lze v případě růstu člověka vyjádřit pomocí tří diferenciálních rovnic – jedné exponenciální a dvou logistických. Část lidské růstové křivky, odpovídající Karlbergově I komponentě, popisuje model dynamického fenotypu pomocí exponenciální růstové funkce, C a P komponenty Karlbergova modelu odpovídají v tomto pojetí logistickým funkcím. Každá komponenta individuální křivky je popsána třemi konstantami, které vycházejí z fyziologické podstaty metody. První konstanta (G0) vyjadřuje počáteční hodnotu sledovaného znaku, například porodní hmotnost. Druhá konstanta (GLi) vyjadřuje limitní hodnotu znaku, například geneticky určená limitní hmotnost daná dědičným růstovým potenciálem. Třetí konstanta představuje maximální přírůstek (dGmax), například v kg/rok. V jakémkoli místě křivky umožňuje model spočítat, kolik energie musel daný jedinec přijmout, aby mohl růst příslušným způsobem. Při znalosti dědičného růstového potenciálu (pro výšku postavy se užívá například hodnoty midparentálního vzrůstu, stanoveného z výšky postavy obou rodičů) lze modelu dynamického fenotypu úspěšně využít k predikci růstu dětí. (Martin Čuta, Miroslav Králík)