stav organismu vznikající působením zevních či vnitřních vlivů narušujících jeho správné fungování a rovnováhu.$První *identifikace nemoci jsou písemně zaznamenány v prostředí starověkého *Předního východu. Dochované texty zabývající se *lékařstvím a léčitelstvím však jenom vzácně uvádějí jejich jména (žloutenka //[*hepatitis]//, „prašivina“, *zlomenina, rána, vřed) a všímají si spíše *symptomů (zimnice, horečka, kašel, bolest, krvácení, výtoky) a terapeutických návodů, které byly téměř vždy doprovázeny i kultovními úkony (zaklínání, vyhánění *démonů a jiných zlých sil). Prognostické části lékařských textů shromažďovaných do sbírek klínopisných tabulek uložených v knihovnách (*archivy a knihovny, například *Ninive, 7. století př. n. l.) připomínají svými jednoduchými výroky věštby (*věštění, omina): „nemocný se uzdraví, zemře, oslepne, prohlédne“ apod. Mezi častá „onemocnění hlavy“ patřily vředy (ječné zrno?), odstraňované vyříznutím, neléčitelná ztráta *vlasů a ovšem i nemoci duševní („úder démona“, snad záchvat mrtvice, ochrnutí, *debilita). Podle symptomů nemocí očních můžeme předpokládat výskyt světloplachosti, zánětu spojivek (*léčba mastí), obočních *nádorů a šedého i zeleného zákalu, končícího slepotou. Bolestivé záněty *středního ucha byly odstraňovány propíchnutím *bubínku, záněty *ušního boltce potom přikládáním obkladů s pomerančovou šťávou. Tampony s touto šťávou se používaly i při zastavování silného krvácení z nosu. Bolestivý zubní kaz způsoboval „červ“, vyháněný chladivými obklady, žvýkáním neznámých rostlin a zaříkáváním. Doložena je i *extrakce zkaženého zubu. Paradentóza a ztráta zubů je uváděna v souvislosti s onemocněním kurdějemi. Z nemocí dýchacího ústrojí jsou popsány příznaky horečnatosti a dušnosti při zánětu průdušnice, plic a *tuberkulózy. Choroby srdeční v lékařských textech chybí, neboť srdce bylo všeobecně považováno za sídlo „duše“. Platí to i o játrech //(*hepar)//, dvanácterníku a slezině. Tyto vnitřní orgány zvířat (ovcí a koz) sloužily totiž k věštění a u lidí platily zřejmě za nedotknutelné. Časté žaludeční potíže způsobené zkaženými potravinami provázelo dávení a zvracení, které léčitelé i vyvolávali podáváním směsi *piva*vína*nápojích, například opilcům ve stavu kocoviny. K příhodám zažívacího ústrojí patřily průjmy, zánět slepého střeva (končící smrtí), plynatost a krvácivé hemoroidy. Z urologických příhod jsou popsány příznaky výskytu močových kamenů a pomočování, dávaného do souvislosti s parazitickou bilharzií. U žen jsou doloženy výtoky z rodidel, předčasné kontrakce před porodem a samovolné i záměrné *potraty, vyvolané pitím vína na lačno. Choroby pohlavní se zatím nepodařilo identifikovat, předpokládáme však výskyt kapavky a možná i příjice. Příznaky poruch *potence u mužů a předčasného výronu *spermatu se léčily v 1. tisíciletí př. n. l. dosud neznámými afrodiziaky, podávanými orálně i potřením penisu mastmi. Nejčastěji se vyskytovala onemocnění kožní (boláky, plísně, vředy, snad i *lepra a „*mor“), léčené mastmi a obklady. U nemocí duševních předpokládáme výskyt schizofrenie, epilepsie a (alkoholické?) paralýzy mozku. *Krev byla považována za *symbol života a tekutinu, která v lidském těle rozvádí sílu zlých démonů, způsobujících onemocnění. Zákrokem k jejímu oslabení se stalo „pouštění žilou“.$Léčitelé znali i některá onemocnění zvířat, která ošetřovali jako nemoci lidí. Specializaci na veterinární léčitelství nelze prokázat. (Blahoslav Hruška)