dobrovolný mimomanželský vztah s emocionálním a sexuálním rozměrem (viz *cizoložství). Nevěra, ať už s náboženským a právním rozměrem nebo bez nich, je v lidských společnostech obecně chápána jako něco morálně špatného (nemorálního). Například více než tři čtvrtiny *Američanů se domnívají, že nevěra je vždy špatná. Postoje k nevěře jsou mírnější u vzdělanějších obyvatel větších *měst a u lidí, kteří žijí sami nebo nejsou spokojeni se svým stávajícím sexuálním vztahem. 78 % mužů a 88 % žen odmítá, že by někdy měli sexuální styk s někým jiným než se svým stálým partnerem. Podle jiné studie (General Social Surveys, 1991–1996) 13 % respondentů připustilo, že někdy měli mimomanželský pohlavní styk. Přibližně 10 % sexuálně aktivních žen má druhého sexuálního partnera (4 % vdaných žen, 18 % žen v romantických vztazích a 20 % žen žijících v nesezdaném soužití).$V odborných psychologických, sexuologických a sociologických studiích je nevěra pojímána různě s ohledem na uplatnění různé míry emocionální a tělesné složky mimomanželského vztahu. Přestože je nevěra často spojena se sexuálním stykem, nemusí tomu tak být nezbytně. Existuje také čistě emocionální nevěra, která představuje citový vztah k někomu jinému, než je stálý partner/partnerka (manžel/manželka) bez sexuálního styku. V takovém vztahu člověk pociťuje větší emocionální intimitu s extramatrimoniálním partnerem, tráví dlouhý čas s ním nebo *komunikací s ním prostřednictvím médií (dopisy, e-mail, *chat, telefon), a přestože nedochází k fyzické intimitě, klamání stálého partnera jasně naznačuje, že si zúčastnění jsou vědomi toho, že dělají něco morálně špatného. Fyzická složka nevěry je i v emocionální nevěře často podvědomě přítomna, dotyčný si ji však často neuvědomuje nebo nechce uvědomit (fyzická přitažlivost, tělesná vůně aj.). Mimomanželský emocionální vztah má často značný vliv na emocionální odstup manželů. Emocionální nevěra je pravděpodobně mnohem častější než nevěra fyzická. I čistě emocionální vztah však může v sexuální nevěru přerůst. Naopak čistě sexuální nevěra může být rozšířena i o emocionální složku. V postojích k nevěře existují rozdíly mezi pohlavími. Zatímco muži spatřují nevěru často jako čistě sexuální záležitost bez emocionálního vztahu, u žen je to častěji kombinace sexuálního a emocionálního vztahu. Důsledky nevěry mohou být různé v závislosti na délce a intenzitě mimomanželského vztahu, od oživení stálého vztahu na jedné straně, až po *odcizení manželů a rozpad *manželství na straně druhé.$V *evoluční biologii se sexuální nevěra označuje jako *mimopárová kopulace (anglicky: //extra-pair copulation//). U živočišných druhů, kde samec a samice vytváří dočasný či dlouhodobý pár, který je z určitých důvodů reprodukčně výhodný, vyskytuje se mimopárová kopulace jako alternativní *reprodukční strategie, která zvyšuje *reprodukční úspěšnost samců i samic v podmínkách existence omezení, které s sebou život v páru přináší (viz *trade-off). Samci a samice však obvykle sledují mimopárovou kopulací odlišné cíle: samcům jde o zvýšení celkového počtu potomků, samicím o zajištění potomstva s biologicky kvalitnějším samcem. Mimopárovou kopulaci najdeme i u živočišných druhů, které jsou považovány za čistě *monogamní, jako například u *gibonů. V období, kdy samice gibona //(Hylobates lar)// může být oplozena, představuje až 12 % všech *kopulací styk mimo stálý pár.$Biologická logika nevěry u člověka je pravděpodobně obdobná jako u ostatních živočišných druhů. U mužů jde o celkové zvýšení počtu sexuálních příležitostí, fyzická atraktivita milenky není to nejdůležitější (nejatraktivnější svolnou ženu už přece mají, respektive vzali si ji za manželku; pokud ne, nevěra může mít i jiné příčiny). Nevěra ženy má jinou biologickou logiku – jde jí nejčastěji o atraktivního muže s „dobrými geny“ – vhodného biologického otce jejích potomků (muže schopného a ochotného k otcovským investicím si přece vzala; pokud ne, nevěra může mít i jiné příčiny). Důkazy pro skrytý výběr fyzicky atraktivních mužů s výrazně maskulinními znaky k reprodukčním účelům byly nalezeny v ženské sexuální psychologii a fyziologii. Patří mezi ně čichová i vizuální preference fyzicky atraktivních a dominantních mužů v nejplodnějším období *menstruačního cyklu, častější retenční kopulační *orgasmus se symetrickými muži a podobně.$Důvodem mužské žárlivosti <../Data aplikací/Microsoft/Word/žárlivost> je všude na světě především ženská sexuální (tělesná) nevěra, což odráží evoluční problém nejistoty paternity muže (viz *nepaternita), který do jediné ženy investoval svůj celoživotní reprodukční vklad. Důvodem ženské žárlivosti je především mužská nevěra emocionální, která snižuje jeho angažovanost ve stávajícím vztahu.$Dosud je obtížné všechny sociální a psychologické aspekty nevěry dát do souvislosti s biologickými (reprodukčními) cíli organismu. U mužů existuje vztah mezi postojem k nevěře a jejich skutečným chováním v partnerském vztahu (to ovšem přímo neznamená kauzální závislost), což naznačuje, že přinejmenším některé psychologické aspekty nevěry mohou být reprezentacemi příslušných alternativních reprodukčních strategií. Všeobecně převažuje postoj, že nevěra ženy je morálně horší než nevěra muže, různé kultury se ovšem v míře této distinkce liší. I tato asymetrie se projevuje také v jazyce, v angličtině existuje speciální výraz pro muže sexuálně podváděného svou ženou (//cuckoldry//, odvozeno od starofrancouzského označení pro kukačku), zatímco obdobný výraz pro podváděnou ženu neexistuje. V češtině známe rovněž výraz //paroháč//, zatímco pro ženu ekvivalent neznáme. (Miroslav Králík)