tradiční lidový *svátek našeho kulturního okruhu, slavený v noci mezi 30. dubnem a 1. květnem. V přelomovém okamžiku koloběhu přírodního roku se řád světa na okamžik obrací a *magie, prospěšná i škodlivá, získává na účinnosti. Lidová tradice se proto v předvečer nového úrodného období snaží odehnat zlé a naklonit si dobré mocnosti. Nejznámějším zvykem Filipojakubské noci je tzv. pálení čarodějnic, rozžínání velkých ohňů. Plameny spálí nebo odpudí všechno *zlo, svět i lidé jsou očištěni a získávají část ohnivé síly. Pálení čarodějnic je obvykle vykládáno jako *zvyk, který zůstal připomínkou dávných slavností, jejichž archaická pohanská symbolika nebyla překryta křesťanskými významy. Z hlediska smyslu je možné zvyklosti Filipojakubské noci vyložit jako očistné (jarní úklid, obřadní vykrápění svěcenou vodou, skákání přes oheň) a ochranné *rituály (v lidové tradici především rozmanité způsoby ochrany dobytka), obřady svázané s uctíváním *slunce (noc, jejíž dominantou je světlo), oslavu *lásky (stavění *májek, vysypávání tzv. chodníčků lásky) a *plodnosti (počátek května). Zapalování ohňů můžeme velmi prozaicky interpretovat i jako cyklicky opakovanou likvidaci nahromaděného odpadu, podobnou jarnímu úklidu, což je v souvislosti s koncem jednoho období přírodního roku a začátkem jiného více než smysluplné.$Pálení filipojakubských ohňů je živou tradicí, podobně jako jiné slavnosti však ztratilo velkou část původního vnitřního významu. Na mnoha místech se můžeme v předvečer prvního května stále setkat se vztyčováním májek. (Jana Válková)