český básník, výtvarník, spisovatel; účastník projektu *Kruh prstenu: Světové dějiny sexuality, erotiky a lásky od počátků do současnosti v reálném životě, krásné literatuře, výtvarném umění a dílech českých malířů a sochařů inspirovaných obsahem této knihy. V letech 1945–1950 na Filozofické fakultě *Univerzity Karlovy v Praze absolvoval obor čeština-dějepis. Působil jako gymnaziální profesor češtiny a dějepisu v Třebíči. Byl účastníkem hnutí Phases a členem TT klubu v Brně.$Od počátku 40. let psal *poezii pod vlivem *surrealismu, civilismu a *katolicismu; tehdy ho ovlivnily významné osobnosti, jako například Jakub *Deml, Vítězslav *Nezval a Jan Zahradníček, s nimiž se osobně stýkal. Koncem 50. let se rozešel s tradiční poezií a vytvářel první vizuální básně a onomatopoické texty. Od roku 1959 zkoumal dripping jako záznam, vymezený mírou a rytmem píšící ruky; v tomto období navázal tvůrčí přátelství s Jiřím *Kolářem, Janem Kotíkem a Mikulášem Medkem. V letech 1962–1964 vytvořil celou škálu vlastních výtvarných postupů a technologií, vycházejících z *koláže, zejména alchymáže, dovolující chemicky narušit strukturu obrazu či textu a tak změnit jeho význam, a různé typy derealizací, v nichž se destrukce uplatnila jako nový způsob organizace výchozího materiálu, většinou tištěných obrázků a textů. Mezi Novákovo hledání nových kresebných možností patří i takzvané topologické kresby. Jejich východiskem je automatická kresba, o níž autor tvrdil, že ji po léta provozoval jako jakousi „rozcvičku“. Topologická kresba má kromě automatismu další přísné pravidlo – čáry se nesmí překřížit a není možno u nich rozlišit, co je „uvnitř“ a co je „venku“, „vpředu“ a „vzadu“, „nahoře“ a „dole“. V roce 1964 dostal konečnou podobu Novákův objev – froasáž (tento název dal jeho technice francouzský básník a kritik Edouard Jaguer). Při této technice postupoval autor tak, že zmačkal v rukou list čistého *papíru, který potom vyrovnal a potíral zředěnou tuší. Ta uvízne především v puklinách a ohybech papíru. V takto vzniklé náhodné struktuře hledal určitý tvar, který často přímo samovolně vystupoval z podkladu. Když jej nalezl, přikročil k jeho fixaci tužkou nebo tuší a nakonec koloroval *akvarelem. Výtvor může být lyrický, s nepředmětnou strukturou (takové byly především první Novákovy froasáže), jindy má podobu figurální či fantazijní. Zatímco v dřívější době se v jeho tvorbě objevovaly některé výtvarné techniky, jako alchymáže, koláže, dekoláže a kresby souběžně s froasážemi, v posledních patnácti letech se staly převážně froasáže jeho nejvlastnějším médiem. Starší froasáže byly výrazně barevné; pro ně nacházel vzor v perských miniaturách a japonských dřevořezech. Pro Novákovu tvorbu je vůbec příznačná záliba v orientálním umění. Od konce 70. let své froasáže tvarově oprošťoval, abstrahoval a barevně tlumil. V poslední době dominovaly pouze tušové monochromy. I tuto změnu navodil vliv orientální tušové malby a myšlenky zen-buddhismu, které mu byly velmi blízké. Froasážemi, topologickými kresbami a jinými originálními technikami objevným způsobem obohatil klasické podoby imaginativního umění. Svými parafrázemi indiánské poezie v knize //Zrození duhy// (1978) dal českému čtenáři možnost nahlédnout do bohatého duchovního světa *Odžibvejů a dalších severoamerických indiánských etnik. (Jaroslav Malina)$ {img{images/Novak__Ladislav.jpg}{alone}}$