ideové *hnutí ve vývoji evropského *myšlení, *kultury a *politiky 17. a 18. století, založené na víře v *rozum, *vědu a *humanismus; navazovalo na odkaz *renesance a *reformace, inspirovalo se zejména italskou a holandskou renesancí a jejím základním proudem – humanismem. Francouzská *verze humanismu je považována jednou za vývojový předstupeň, podruhé za ranou fázi evropského osvícenství. *Ideje a *principy osvícenského humanismu se nejvýrazněji uplatnily ve *filozofii, vědě, *literatuře a *dramatu.$Osvícenství se nejdříve začalo prosazovat v Anglii a ve Francii v 17. století a do své vrcholové fáze dospělo v 18. století v činnosti francouzských *encyklopedistů. Vyrůstalo ze dvou základních zdrojů. Jedním z nich byl program ekonomicky sílící, revolučně laděné *buržoazie, která se chtěla uplatnit ve společenském životě, ale která se střetávala s *předsudky, občanskou nerovností a *privilegii *šlechty. Druhým zdrojem osvícenství byly humanistické *ideály pokrokové *aristokracie, která se bránila protireformační politice církve a jejímu monopolu v oblasti osvěty, vědy a školství. Osvícenství vycházelo z přesvědčení, že příčinou *zla je nevědomost a že toto zlo je možné napravit pravdivým poznáním a vhodnou výchovou, to znamená pomocí „světla rozumu“; tuto myšlenku vyjádřil pregnantně Immanuel *Kant slavným mottem //*Sapere aude! //(//Odvahu vědět!//, respektive //Měj odvahu používat vlastního rozumu!//). Kant zároveň definoval dobu osvícenství jako věk, ve kterém lidstvo opouští jím samým zaviněnou „nesvéprávnost“, spočívající v neschopnosti „používat svůj vlastní rozum bez cizího vedení“.$*Racionalismus jako *metoda a předpoklad společenského *pokroku představoval charakteristický rys nejen osvícenské filozofie, ale také osvícenského umění, takže umělecká díla byla pokládána za díla filozofická a naopak. Osvícenství kritizovalo *teologii a její *dogmata, spoutávající vědeckou práci, odmítalo středověké *hodnoty, *konvence i dobové *zákonodárství. Obhajovalo naopak „*přirozené právo“, založené na univerzálních, neměnných, všelidských principech, „*společenskou smlouvu“, uzavřenou mezi rovnoprávnými individui, a náboženskou *toleranci, ústící v ontologický *dualismus a *ateismus. Osvícenství bylo ideovým východiskem *Velké francouzské revoluce a mělo vliv na formování programu, který se stal základem jednotlivých národních obrození. (Jaroslav Malina)