opatření k zachování *kulturního dědictví, památek všeho druhu; patří sem jejich *evidence, dokumentace, průzkum, ochrana a obnova, jejich *konzervace a *prezentace včetně činnosti vědecké, publikační, propagační a kulturně výchovné. Památková péče je zajišťována státem na základě *zákona a dalších norem prostřednictvím sítě ústavů památkové péče v čele se Státním ústavem památkové péče. Významné objekty jsou označovány nápisem Kulturní památka nebo Národní kulturní památka. $Památková péče je v našich zemích úředně zajišťována od roku 1853. (Ústřední komise pro zjišťování a zachování stavebních památek byla založena ve Vídni 1850, ale pracovat všude, i u nás, začala až v roce 1853.) K zakladatelům moderně pojaté památkové péče u nás patřil historik umění Max Dvořák (1874–1921). Po roce 1918 byla památková péče soustředěna na ministerstvu školství a národní osvěty, pro jednotlivé země vznikly Státní památkové úřady (v Brně od 1920); roku 1950 po rozdělení na odbornou a výkonnou složku Státní památkový ústav, poté Státní ústav památkové péče a samostatná krajská odborná pracoviště, nyní Národní památkový ústav (1. 1. 2003, podle zákona č. 20/1987 Sb.); výkonnou pravomoc převzaly správní úřady. $Archeologická památková péče byla roku 1941 přenesena na Státní archeologický ústav (založen 1919, od roku 1952 Archeologický ústav ČSAV, nyní AV ČR), od roku 1958 je ochrana archeologického dědictví u nás pouze v rámci systému státní památkové péče. V České republice jsou vyhlašovány kulturní a národní kulturní památky, památkové rezervace a zóny (historická jádra měst, soubory lidových staveb, archeologické památky), v nichž stavební úpravy a zásahy podléhají schválení orgánů památkové péče. (František Čapka, Jaroslav Malina, Karel Sklenář)