péče, která by měla být dostupná, kulturně přijatelná, poskytovaná za únosných ekonomických podmínek a profesionálně i vědecky důvěryhodná. Základní zdravotní péče vychází sice ze zdravotních potřeb a požadavků jednotlivých lidí, současně ovšem předpokládá, že bude územně koordinována a hodnocena v návaznosti na celkovou zdravotní situaci. Je například nezbytné průběžně zvažovat, zda běžně poskytované preventivní, diagnostické, léčebné i rehabilitační *zdravotnické služby jsou účinné, efektivní a kvalitní a zda skutečně pomáhají zvládat hlavní zdravotní problémy. Základní zdravotní péči charakterizuje pět základních principů: (1) Všeobecná dostupnost pro celou populaci a její poskytování podle potřeb.(2) Měla by obyvatelstvu pomáhat a posilovat jeho samostatnost, měla by být orientována na prevenci, diagnostiku, *léčení*rehabilitaci. (3) Měla by být účinná, efektivní, kulturně a ekonomicky přijatelná a vhodně organizovaná. (4) Místní obyvatelstvo by se mělo podílet na jejím rozvoji, a tím se naučit posilovat vlastní soběstačnost.(5) Výsledná úroveň zdraví je podmíněna i činností ostatních rezortů podílejících se na společenském rozvoji.$Z uvedených principů je patrno, že základní zdravotní péče není dílčí zdravotnickou službou, ale že se jedná o vnitřně strukturovaný systém, který je důležitou součástí zdravotnické soustavy a počítá jak s mezirezortní spoluprací, tak s všeobecnou a aktivní účastí občanů. (Jan Holčík)