český divadelní režisér, dramatik a&nbsp;prozaik. Je významnou tvůrčí osobností české divadelní a&nbsp;literární scény. Podílel se na založení tří brněnských divadelních souborů – Nepojízdné housenky (1979), Ochotnický kroužek (1985) a&nbsp;Kabinet múz (1990). Úctyhodný je rovněž počet divadel, s&nbsp;nimiž dosud režijně spolupracoval, stejně jako šíře a&nbsp;různorodost jeho režijních prací a&nbsp;autorských zájmů. Je autorem divadelních koláží, adaptací a&nbsp;původních her (na scénu byly uvedeny například jeho práce //Matka//, 1987, //Park//, 1988, //Pokojíček//, 1992, //Buldočina//, 1992) nebo vlastních scénických adaptací literárních a&nbsp;divadelních textů. Mezi autory, jejichž díla scénicky adaptoval nebo jejichž dramata režíroval, mimo jiné náleží Leonid Nikolajevič Andrejev, Paul Claudel, Jan Čep, Fjodor Michajlovič <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Dostojevskij, Fjodor Michajlovič')">*Dostojevskij</span>, Jakub <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Deml, Jakub')">*Deml</span>, Federico Fellini, Witold Gombrowicz, Graham <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Greene, Henry Graham')">*Greene</span>, Franz <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kafka, Franz')">*Kafka</span>, Karel Hynek <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mácha, Karel Hynek')">*Mácha</span>, Thomas <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mann, Thomas')">*Mann</span>, Alois a&nbsp;Vilém Mrštíkové, Gabriela Preissová, Bohuslav Reynek, Zdeněk Rotrekl, Marcel Schwob, Sofoklés nebo John Kennedy Toole.$Tímto nespojitým výběrem zřejmě dokládá tezi rozvíjenou ve své vlastní tvorbě, že vše souvisí se vším a&nbsp;že racionalita není jediným možným ani nejspolehlivějším interpretačním nástrojem. Ve svých hrách (knižně byly vydány „baletní libreto“ //Pády//, 1992, dvě hry v&nbsp;nářečí //Matka //a// Buldočina//, 1995, „Tři hry z&nbsp;doby rozvratu“ //Ananas, Park, Pokojíček//, 1997) i&nbsp;prozaických dílech (//Praha – intimní deník hrdiny//, 1993 aj.) se inspiroval poetikou absurdního divadla a&nbsp;absurdní literatury, a&nbsp;rovněž postupy a&nbsp;strategiemi postmoderní kultury. Blízko má k&nbsp;dadaistické provokaci, k&nbsp;surrealistické metodě automatických textů a&nbsp;patafyzickým mystifikacím. Je osobností rozpornou, nadšeně přijímanou i&nbsp;odmítanou, stejně jako inspirující. S&nbsp;chápajícími sympatiemi charakterizoval Pitínského jeho kolega a&nbsp;spolupracovník Arnošt Goldflam: „Sám se zapřáhl a&nbsp;sám vleče. Vyvolený a&nbsp;prokletý zároveň. Flagelant a&nbsp;požitkář. Masochista a&nbsp;hedonik. Jako by neustálý svár drásal jeho nitro a&nbsp;jediné vysvobození mu poskytuje neustálý zápřah.“ (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pavelka, Jiří')">Jiří Pavelka</span>)