jediný původní český umělecký směr avantgardního ražení; jeho zakladateli a teoretiky byli zejména Vítězslav *Nezval (poetismus má být „[…] metodou, jak nazírati na svět, aby byl básní […]“) a Karel *Teige: „Umění, které přináší poetismus, je ležérní, dovádivé, fantaskní, hravé, neheroické a milostné (…) Poetismus chce udělati ze života velkolepý zábavní podnik. Excentrický karneval, harlekinádu citů a představ, opilé filmové pásmo, zázračný kaleidoskop. Jeho múzy jsou laskavé, něžné a smavé …“. Poetismus odmítl podřízenost umění dosavadní *politice a *ideologii, soustředil se na smyslové okouzlení, citové prožívání, *imaginaci, vštěpoval životní *optimismus, zábavné veselí, *radost ze hry. Výrazně ovlivnil vývoj meziválečné *poezie – například Vítězslava Nezvala (//Pantomima//, 1924; //Akrobat//, 1927; //Edison//, 1928) nebo Jana Hory i poezii poválečného období; projevil se i v próze, nejosobitěji a nejkrásněji v humoristické novele Vladislava *Vančury //Rozmarné léto //(1926), a ve výtvarném umění – například v díle Jindřicha *Štyrského a *Toyen nebo Františka Muziky. (Jaroslav Malina, Jiří Pavelka)