demografické opatření, které zavedla čínská *vláda roku 1979 s dočasnou platností a podle něhož smí manželský pár mít pouze jedno dítě. Mělo zabránit prognózám, že v případě přirozeného přírůstku nebude Čína v brzké budoucnosti schopna uživit obyvatelstvo (v současnosti 1,3 miliardy). Rodiče, kteří nařízení nedodrží, nejenže na druhé a další dítě nedostanou příspěvky od státu, ale naopak jsou pokutováni a diskriminováno může být i dítě. Přestože se nařízení vztahuje pouze na čínské etnikum (tj. národnost *Chan) a ve venkovských oblastech je povoleno druhé dítě (po 5 letech, byla-li prvním dítětem dívka), podařilo se snížit přírůstek obyvatel o odhadovaných 300 milionů a porodnost z 5,9 dítěte na ženu v roce 1970 na 1,7 v roce 1995.$Čína sklízí za svou demografickou politiku obdiv *zemí sužovaných přelidněností, například Indie a afrických států, a naopak kritiku z vyspělých zemí, které se potýkají s opačným problémem. Prosazuje totiž tuto politiku nátlakem a vnucovanými zákroky (sterilizací, aborty i ve vyšším stadiu těhotenství). Nechtěným důsledkem bylo oživení dívčí *infanticidy, takže poměr mužů a žen u novorozeňat stoupl roku 2005 na 118 : 100 (přirozený poměr je 105 : 100). Také stárnutí obyvatelstva je varováním, neboť roku 2025 by mělo být 15 % obyvatel Číny starších 65 let, a to ve společnosti, kde tradičně o starší generaci pečují děti, respektive synové (viz *siao). V roce 2001 bylo povoleno druhé dítě, jestliže žádný z rodičů nemá sourozence, avšak o odvolání politiky jednoho dítěte vláda Čínské lidové republiky (ČLR) pro příští desetiletí neuvažuje vzhledem k tomu, že růst obyvatel ČLR zůstává poměrně vysoký: 8 narozených dětí na 1000 obyvatel, což odpovídá 10 milionům nově narozených dětí ročně. (Lucie Olivová)