mentální *nemoc charakterizovaná abnormálním vnímáním, prožíváním a vyjadřováním reality. Tato nemoc má mnoho podob a projevů od lehčích až po velmi závažné; klasicky je dělena do 4 skupin (v praxi nejednoznačných): 1) //hebefrenní schizofrenie// (projevuje se v období dospívání, zejména nevhodným a necitlivým chováním vůči okolí nebo náladovostí – okolí může symptomy považovat za projevy puberty; může být provázeno nelogickou řečí); 2) //katatonní schizofrenie// (vzácná, provázená psychomotorickými poruchami, kdy postižený zaujímá nezvyklé až krkolomné polohy, v nichž setrvává bez hnutí i několik hodin; tyto epizody jsou vzápětí vystřídány agitovaným a neklidným chováním); 3) //paranoidní schizofrenie// (je nejznámější, postižený trpí bludy a paranoiou – má pocity, že je pronásledován, v ohrožení a nebezpečí; mohou se přidávat také halucinace jak sluchové – typické jsou hlasy, které se o dotyčném baví, komentují jeho chování, případně mu přikazují). 4) //simplexní schizofrenie// (postupné uzavírání se do sebe sama, desocializace, ztráta hygienických návyků apod.).$Schizofrenií trpí zhruba 2 % populace (muži i ženy, i když u mužů propuká choroba statisticky dříve), nejčastěji se projeví mezi 15.–30. rokem. Vedle genetických dispozic (jeden z rodičů schizofrenik – pravděpodobnost výskytu u dětí 13 %; oba rodiče schizofrenici – pravděpodobnost výskytu u dětí 24 %) byly zaznamenány také rizikové faktory prostředí (podvýživa matky v prvním trimestru, chřipkové onemocnění matky ve druhém trimestru, nízká porodní hmotnost, porodní komplikace, nedostatečné rodinné vztahy a *komunikace v rodině, *šikana a posměch okolí). Příčinou vzniku většiny psychotických příznaků u schizofrenie je zvýšená tvorba neurotransmiteru dopaminu, který je produkován limbickým systémem a jeho úkolem je hierarchizace pozitivních a negativních zážitků. Tímto způsobem je člověk schopen v životě rozlišovat mezi důležitými a nedůležitými informacemi. U schizofreniků je správná produkce dopaminu narušena a dochází k jeho nekontrolovatelnému vlévání do limbického systému. Důsledkem toho je, že schizofrenik (aniž by chtěl) nesprávně vyhodnocuje některé vjemy jako důležité, jeho mysl mu tak podává zkreslený obraz reality. (Sandra Sázelová)