český básník; okouzleného, místy idylizujícího pohledu, který ve své tvorbě zachytil citovou paměť, krize a historická úskalí českého národního kolektivu a který se stal jeho mluvčím a morální *autoritou. Je prvním a dosud jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu (1984).$Seifert prošel složitým vývojem. Do *poezie vstoupil sbírkou proletářské poezie //Město v slzách// (1921), vyjadřující revoluční nálady a ideály doby. Zpěvnost, hravost a nápaditou obraznost uplatnil ve své poetistické tvorbě (//Na vlnách TSF//, 1925). Od konce dvacátých let se v jeho poezii objevoval charakteristický postoj – *melancholie. Ve sbírce //Zhasněte světla //(1938) reagoval na ohrožení *země fašistickým sousedem. Za *protektorátu se stal jedním z nejvýznamnějších básníků národní rezistence (//Vějíř Boženy Němcové//, 1940; //Světlem oděná//, 1940; //Kamenný most//, 1944); jaro, mládí, láska, domov a Praha byly v jeho tvorbě chápány jako obecně srozumitelný symbol víry v lepší budoucnost. Autor spontánně reagoval na osvobození *republiky. V padesátých letech se jeho tvorba dostala do *opozice vůči schematické budovatelské poezii (//Píseň o Viktorce//, 1950; //Maminka//, 1954). Sbírky z šedesátých let (//Koncert na ostrově//, 1965; //Halleyova kometa//, 1967; //Odlévání zvonů//, 1967), opouštějící vázaný verš, představovaly nostalgické ohlédnutí a moudré bilancování, obdobně jako sbírky následující, do nichž silněji vstupovaly také pesimistické polohy a vědomí blížícího se konce života (//Morový sloup//, 1981). *Apoteózou tvůrčího života, přátelství a lásky se stala memoárová próza //Všecky krásy světa //(1982). (Jiří Pavelka)