polský prozaik, dramatik a publicista. Pocházel z polské šlechtické rodiny, studoval lékařství, práva a filozofii na ruské *univerzitě ve Varšavě. V 70. letech 19. století pobýval v USA, cestoval po Evropě a Africe. Je jedním z nejslavnějších Poláků nejen proto, že mu roku 1905 byla udělena Nobelova cena za literaturu, ale také pro statečnost, s níž se zastával zájmů polského národa. Začal jako tvůrce drobných črt a skic, cestopisných causerií, ale nejvíc proslul historickými romány, zejména trilogií //Ogniem i mieczem// (Ohněm a mečem, 1883–1884) a romány //Potop// (Potopa, 1886) a //Pan Wołodyjowski// (1887–1888). Stejné slávy si dobyl jako autor historického románu ze starého Říma o životě prvních *křesťanů //Quo vadis// (1896) a prózou o konfliktu *Poláků s *řádem německých rytířů //Krzyżacy// (Křižáci, 1897–1900). Známé jsou však i Sienkiewiczovy dobrodružné prózy a cestopisy, například //Listy z Afryki// (Listy z Afriky, 1892) a //W pustyni i puszczy// (Pouští a pralesem, 1911).$*Sexualita je v jeho dílech podřízena křesťanskému *světovému názoru, který zdůrazňuje věrnost a podřízenost ženy muži, byť dobrovolnou, vyplývající z křesťanské víry. Sexualita je v tomto pojetí zapojena do dalších nadřazených kulturně politických vrstev a rodového a národního úsilí (boj za udržení polské samostatnosti). (Ivo Pospíšil)