slovenský prozaik, básník a scenárista. Patří ke generaci skeptiků slovenské literatury. Svou tvorbu započal v liberálnějším období 60. let, kdy rychle za sebou vydal prózy //Narcis// (1965), //Britva// (Břitva, 1967), //Uhorský rok// (Uherský rok, 1968), //Šedé ruže// (Šedé růže, 1969) a //Romaneto Don Juan// (1971). V období *normalizace se živil jako filmový scenárista v ateliérech na bratislavské Kolibě. Ani tehdy však nepřestává tvořit jako suverénní prozaik, který se dopracoval tvaru konfesní novely a který experimentoval s vyprávěcí strategií. Po povídkové sbírce //Hľboký mier// (Hluboký mír, 1976) a novelách //Hudba// (1977) a //Vernosť// (Věrnost, 1979) vytvořil své vrcholné a současně vrcholně skeptické a pesimistické, depresivní dílo //Rozum //(1982). V románu //Rozum// v proudu vnitřního monologu či proudu vědomí, jak jej známe z anglosaského modernismu, proniká do našeho vnímání nejen temný obraz normalizačního dvacetiletí, ale také celková životní skepse a tragičnost lidského bytí jako celku koncentrovaná do závěrečné věty „Som zabitý človek“; i milostné příběhy, erotika jako taková se nacházejí pod těžkou clonou intimních a pracovních proher a existenciální úzkosti.$Po //Rozumu// publikoval Sloboda prózy //Stratený raj// (Ztracený ráj, 1983), //Pánsky flám// (Pánská jízda, 1986) a //Uršula// (1987), je také autorem básnické sbírky a knihy esejů. (Ivo Pospíšil)