součást širšího procesu *socializace; směřuje k osvojení představ o ženskosti a mužskosti v dané společnosti, k přijetí *genderového řádu a k vytvoření vlastní *genderové identity, jejímž prostřednictvím se jedinec v tomto řádu ukotví.$Proces socializace je ze své podstaty orientován na předávání osvědčených a ustálených kulturních obsahů; je tedy velmi tradiční až konzervativní. Obhajuje a tím podporuje //status quo// dané společnosti. To je zvláště patrné v genderové socializaci, která tíhne k předávání *genderových stereotypů založených na *biologickém esencialismu a komplementární hierarchii mezi *femininitou a *maskulinitou.$Hlavním mechanismem genderové socializace je proces sociálního učení. To je založeno na nabývání nových informací týkající se sociální reality v situacích, kdy se jedinec nachází v přítomnosti druhých osob (bezprostřední či smyšlené). Sociální učení může mít buď podobu posilování, tj. využívání trestů a odměn, nebo podobu napodobování a identifikace s druhými lidmi jako vzory. Jedním z výstupů sociálního učení je poznání *sociálních rolí. V rámci genderové socializace se jedná o poznání a osvojení *genderových rolí. Na pozadí genderových rolí si následně jedinec vytváří svou genderovou identitu.$Genderová socializace probíhá od první interakce mezi dítětem a jeho okolím. Podle některých výzkumů se to týká již prenatálního období, kdy rodiče odlišně reagují na plod v závislosti na informaci, zda se jedná o dívku či chlapce. Rozdíly v přístupu rodičů a dalších blízkých osob se dále prohlubují po narození dítěte. V souvislosti s odlišnými očekáváními, které vycházejí z představ o femininitě a maskulinitě, rodiče na dívky a chlapce hovoří jiným způsobem, rozdílně interpretují jejich chování, zdůrazňují odlišné aspekty jejich chování, chválí je a trestají za jiné projevy, podporují je v rozdílných aktivitách atd. (Connors, 1996).$Výzkumy opakovaně prokazují, že v socializaci dívek se akcentuje afektivita, estetičnost, verbalizace, zodpovědnost za druhé, zájem o vztahy, závislost. Naopak v socializaci chlapců je podstatné potlačování emocí, zdůrazňování racionality, nezávislost, technické zájmy a logické myšlení (Reid, 1994). K tomu slouží odměňování požadovaného a trestání nechtěného chování ze strany dospělých (například dívky jsou chváleny, pokud se starají o svůj vzhled, zatímco na fintící se chlapce je pohlíženo s nedůvěrou) a dále ztotožňování se vzory „správných žen“ a „správných mužů“, na které okolí opět reaguje *sankcemi (Davies, 1989).$Popsané *atributy vykazuje genderová socializace v *euroamerické civilizaci a kultuře. V jiných kulturách nabývá forma, obsah i cíle genderové socializace jiné podoby. Proměnlivost socializace je patrná také v historickém náhledu. V současné době výzkumy přinášejí důkazy o tom, že se tradiční genderová socializace dívek a chlapců začíná mírně proměňovat a vytváří větší prostor pro individuální odmítnutí hegemonní maskulinity či preferované femininity. Jedná se však o minimální změny, které z celkového hlediska dosud nevedou k hlubšímu narušení genderového řádu. Výzkumy zaměřené na rozdíly jsou přitom přímým důsledkem genderového řádu, který je postaven na polarizaci, androcentrismu a biologickém esencialismu (Bem, 1993). (Irena Smetáčková)