proces, jehož prostřednictvím dochází k&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('tradice')">*předávání</span> specifických kulturních představ, znalostí a&nbsp;dovedností starší generací generaci mladší, jejíž členové se teprve po osvojení těchto představ, znalostí a&nbsp;dovedností stávají plnohodnotnými představiteli své <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('společnost')">*společnosti</span>.$Socializace je dlouhodobým procesem poznávání a&nbsp;přijímání hodnot a&nbsp;norem, které dominují v&nbsp;dané společnosti. Prostřednictvím interakcí s&nbsp;druhými lidmi a&nbsp;pozorování ostatních se jedinec učí rozpoznávat sociální struktury a&nbsp;z&nbsp;nich vyplývající pravidla chování. Ty postupně interiorizuje, tj. zvnitřňuje si je do té míry, že je vnímá jako přirozenou součást svého pohledu na svět, nikoliv jako výsledek učení. Zároveň dochází k&nbsp;rozvíjení schopnosti rozlišovat mezi normami a&nbsp;hodnotami, které konsenzuálně vyznává celá společnost, a&nbsp;těmi, které jsou vázány na specifickou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('subkultura')">*subkulturu</span>.$Socializace má zásadní význam jak pro každého jednotlivého <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('člověk')">*člověka</span>, tak pro společnost jako celek. Bez procesu socializace se jedinec nemůže plnohodnotně začlenit do dané společnosti – sociální struktury determinující život v&nbsp;dané společnosti vnímá jako nesrozumitelné, chybí mu/jí hlubší cit pro sociální situace a&nbsp;nepříjemně prožívá distanc od společnosti. Prostřednictvím psychologických a&nbsp;antropologických výzkumů byly popsány tyto prožitky u&nbsp;tzv. vlčích dětí, vyrůstajících mimo společnost.$Druhou, komplementární funkcí socializace je zajišťování konsenzu a&nbsp;kontinuity společnosti. Bez procesu socializace, který umožňuje, aby všichni lidé náležící k&nbsp;určité společnosti uznávali alespoň v&nbsp;minimální míře shodné hodnoty a&nbsp;normy a&nbsp;představy o&nbsp;světě, by se neúměrně prohloubily konflikty ve společnosti, a&nbsp;to zvláště mezi jednotlivými generacemi (Arendt, 1994).$Teorie socializace jsou rozvíjeny ve dvou pojetích, které se liší mírou pasivity/aktivity jedince, který prochází socializací. Jedno z&nbsp;nich považuje člověka za zcela tvárnou bytost, a&nbsp;tedy proces socializace je viděn jako výhradně jednosměrný. Člověk pasivně přijímá veškeré vlivy, které k&nbsp;němu přicházejí z&nbsp;okolí. Druhé pojetí socializace zdůrazňuje obousměrnost tohoto procesu. Jedná se o&nbsp;tzv. model vzájemného ovlivňování (Schaffer, 1996). Člověk je aktivním subjektem, který vstupuje do interakcí se svým okolím a&nbsp;o&nbsp;vlivech, jež na sebe nechá působit, do značné míry rozhoduje sám. Na straně jedince je tak proces socializace limitován jednak dispozicemi, s&nbsp;nimiž se narodí, jednak jeho/její dosavadní biografií a&nbsp;dále jeho osobní preferencí určitých hodnot a&nbsp;norem. (Viz též <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('enkulturace')">*enkulturace</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('socializace, genderová')">*socializace, genderová</span>) (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Smetáčková, Irena')">Irena Smetáčková</span>)