koncept systematického studia biologického základu všech forem sociálního chování. V tomto významu se s pojmem pracuje od 70. let 20. století. Pojem sociobiologie poprvé použil v roce 1946 americký genetik John Paul Scott. Scott založil v //Ecological Society of America// sekci, která nesla název //Animal Behavior and Sociobiology//; tato sekce fungovala v letech 1956–1964. V roce 1948 s pojmem pracoval rovněž americký lingvista Francis Hockett, jehož ideové pojetí sociobiologie se blížilo současnému. Pevné základy dal sociobiologii na začátku 70. let 20. století americký entomolog *Edward Osborne Wilson, a to pracemi //The Insect Societies// (Hmyzí společnosti, 1971), //The Prospect for a Unified Sociobiology// (Naděje na sjednocenou sociobiologii, 1971) a //Sociobiology: The New Synthesis// (Sociobiologie: Nová syntéza, 1975). Posledně uvedená práce představuje encyklopedicky pojaté dílo sumarizující poznatky o etologii sociálních druhů živočichů a Wilson v něm navrhuje všechny tyto druhy živočichů, včetně *člověka, studovat nástroji jediné vědy – sociobiologie. Za jeden z jejích hlavních cílů vytyčil restrukturovat společenské vědy a zahrnout je pod konceptuální rámec moderní evoluční syntézy.$Vývoj sociobiologie lze rozdělit do dvou fází. První fáze je vymezena Wilsonovými díly //Sociobiology: The New Synthesis// (1975) a //On Human Nature// (1978, česky: //O lidské přirozenosti//, 1993). Sociobiologie získala v této fázi nálepku *genetický determinismus a byla často spojována s *rasismem. Bezprostřední odpor vyvolala u harvardské politické *levice, k níž se řadili také *Stephen Jay Gould a Richard Lewontin. Ti se stali vůdčími postavami //Sociobiology Study Group// (dále jen SSG), která vznikla jako reakce na vydání listu //New York Times// z 28. května 1975, na jehož obálce byla Wilsonova kniha označena jako „událost“. Vedle Goulda a Lewontina se členy SSG stali učitelé a studenti Harvardské univerzity. Později se SSG stala součástí //Science for the People// – národního fóra pro levicově orientované intelektuály. Aktivity SSG byly zaměřeny na publikaci recenzí a kritik namířených proti sociobiologii. Její členové se pravidelně scházeli a diskutovali dosažené výsledky. Sociobiologii se dostalo kritiky ze strany představitelů společenských i přírodních věd, a to zejména proto, že nabízí zjednodušující *vysvětlení v duchu //Just So Stories// (Příběhy jen tak, 1902; česky na CD jako audiokniha Bajky i nebajky, 2008) britského spisovatele Rudyarda Kiplinga (1865–1936). V roce 1976 účastníci výročního setkání //American Anthropological Association// (Americká antropologická asociace) odsoudili sociobiologii „jako pokus geneticky ospravedlnit *sexismus, rasismus a elitarismus statu quo v lidské společnosti. Tyto pokusy jsou ale zmrtvýchvstáními výroků opakovaně diskreditovaných vědeckou komunitou“ (Anthropology Newsletter, 1976: 7).$Z antropologů se k sociobiologii kriticky postavili zejména *Derek Freeman, *Marvin Harris a *Marshall Sahlins. Freeman označil sociobiologii dokonce jako antidisciplínu *antropologie. Sahlins podrobil sociobiologii kritice v díle //The Use and Abuse of Biology: An Anthropological Critique of Sociobiology// (Užití a zneužití biologie: Antropologická kritika sociobiologie, 1976). V kritice sociobiologie se soustředil na sociobiologické úsilí vysvětlit lidské sociální chování prostřednictvím teorie příbuzenského výběru. Teorie příbuzenského výběru podle něj nenachází oporu v etnografických datech (viz *příbuzenství, *teorie příbuzenství, antropologická). Marshall Sahlins argumentuje, že „pokud příbuzenství není uspořádáno podle individuálního *reprodukčního úspěchu, a pokud je pravda, že příbuzenství plní centrální úlohu v lidském sociálním chování, pak se projekt prováděný sociobiologií hroutí“ (Sahlins M., 1976: 18). Podle Marvina Harrise může sociobiologie vypovídat jen o *primátech, *homininech a subhumánních sociálních druzích, nikoli však o zásadních fázích evoluce lidské *kultury. Harris soudí, že sociobiologie nedokáže uspokojivě vysvětlit *kulturní změny, které proběhly za posledních deset tisíc let. Harris má k sociobiologii tři hlavní výhrady: 1) kulturní *selekce ne vždy podporuje *inovace v chování a myšlení, které zvyšují reprodukční úspěch, 2) reprodukční úspěch v lidských populacích není vždy možné měřit, 3) pro každé neodarwinistické vysvětlení existuje úspornější vysvětlení *kulturním materialismem.$Počátek druhé fáze vývoje sociobiologie vymezuje kniha Charlese J. Lumsdena a Edwarda O. Wilsona //Genes, Mind and Culture// (Geny, mysl a kultura, 1981). Představuje reakci na kritické výhrady vůči sociobiologii z konce sedmdesátých let. Sociobiologie má v této fázi některé společné prvky s *evoluční psychologií. Avšak ani rozpracování sociobiologie na začátku osmdesátých let 20. století nevyvrátilo již zažité negativní postoje k sociobiologii. Nálepka „bad science“ (špatná věda) na sociobiologii mohla proto být silným motivem stoupenců sociobiologie, aby hledali jiná označení pro tyto směry bádání. To mohl být impulz pro vznik evoluční psychologie i její následné definitivní programové odluky od sociobiologie. Ve druhé fázi, jejímž hlavním představitelem je opět Edward Wilson, pracuje sociobiologie s modelem *koevoluce. Podle Wilsona a Lumsdena dochází ke koevoluci genů a kultury, která byla zahájena rodem //*Homo habilis//. Proces koevoluce genů a kultury shrnuli do následujících bodů (Lumsden, C. J. – Wilson, E. O., 1983: 117–118): 1) geny předepisují pravidla vývoje (epigenetická pravidla), 2) mysl roste absorbováním částí kultury obklopující mysl, 3) kultura je v každé generaci vždy nově rekonstruována rozhodnutími a *inovacemi všech členů společnosti, 4) někteří jedinci jsou epigenetickými pravidly lépe disponováni k přežití a reprodukci v podmínkách současné kultury než jiní, 5) úspěšnější epigenetická pravidla (jejich úspěšnějších nositelů) se šíří v populaci.$Sociobiologové pracují s pojmem kultura nejednotně. Kultura je v sociobiologii 1) souborem *kulturních univerzálií (Wilson), 2) systémem sociálně přenášených *informací (Lumsden a Wilson) nebo 3) biologickou adaptací (Barash).$Mezi současné nejvýznamnější představitele sociobiologie se řadí Sarah Blaffer Hrdyová, David Barash, *Pierre van den Berghe a Edward Osborne Wilson. (Martin Soukup)