základní pravidlo lékařského a biomedicínského výzkumu, které vychází z teze, že každý zákrok, výzkum, pokus může být proveden pouze se souhlasem zkoumané osoby. Přesná právní definice je obsažena zejména v § 23 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., zákon o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a současně je také definován v Úmluvě na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, též Úmluva o biomedicíně. Souhlas musí být svobodný a informovaný, nesmí k němu dojít z donucení ani po poskytnutí finanční úplaty, musí být dán předem. Informovanost spočívá v seznámení zkoumané osoby s povahou a důsledky prováděného úkonu a také s jeho možnými riziky. (Andrea Grígelová)