*teorie pokoušející se o *vysvětlení vztahů bílých *Američanů k *černochům. Podle výsledků průzkumů se postoje bílých Američanů k představitelům menšin a zejména černochů v průběhu padesátých a šedesátých let 20. století značně liberalizovaly. Od schvalování separace a *diskriminace černochů k přijetí ideálu rasové *rovnosti a integrace. Tyto výzkumy však současně ukazují, že *běloši sice souhlasí s principy občanských práv, nikoliv však se způsoby jejich realizace. Protestují proti pracovnímu umísťování na základě kvót, nesouhlasí se zaváděním integrovaných škol, se svážením dětí bez rozlišení *rasy do školy autobusy. Z toho někteří autoři vyvozují, že postoje bělochů jsou v podstatě protičernošské a že jejich přijímání principů rovnosti je pouze povrchní.$Teorie moderního a symbolického *rasismu (viz například Kinder – Sears, 1981; McConahay – Hardee – Batts, 1981; McConahay – Hough, 1976) se snaží vysvětlit inkonzistenci mezi postoji zjišťovanými při výzkumech veřejného mínění a chováním Američanů. Symbolický (moderní) rasismus je směsí protičernošských postojů a tradičních amerických morálních hodnot vtělených do protestantské etiky. Symbolický rasismus je formou odporu proti změnám ve vztazích mezi rasami. Tento odpor je zdůvodňován tím, že černoši nežijí v souladu s tradičními americkými hodnotami, jako jsou *individualismus, spoléhání se na sebe sama, pracovní morálka, poslušnost a disciplína. Porušují základní princip meritokracie, podle nějž by měli být jedinci odměňováni podle svých zásluh, které jsou výsledkem tvrdé práce. Symbolický rasismus se projevuje ve všech oblastech, ve kterých by mohlo docházet ke zvýhodňování černochů. Patří mezi ně například otázka sociální podpory („Lidé na podpoře by mohli najít práci, kdyby chtěli“), rasových kvót („Černoši by neměli získávat postavení, které si nezaslouží“), svážení dětí do stejných škol („Běloši tvrdě pracují proto, aby měly jejich děti dobré školy“) apod.$Tato teorie sestává z několika hlavních hypotéz:$//Hypotéza setrvačnosti afektivní komponenty předsudků//. Afektivní komponenta rasových postojů je získána v raném dětství a lze ji změnit mnohem obtížněji než komponenty kognitivní a konativní. Proto došlo v USA k tomu, že se afektivní komponenta *předsudků lety u většiny obyvatel v souvislosti s nově vznikajícími otázkami týkajícími se rasových problémů nezměnila tak rychle jako ostatní dvě komponenty postojů. Stručně řečeno, problémy se změnily, avšak záporné emoce asociované s minoritami (zejména s černochy) zůstaly stejné; negativní emoce se proto přelévají do nových problémů.$//Hypotéza odmítání tradičního rasismu.// Většina Američanů po roce 1965 přijímá za své *názory, že je diskriminace špatná, že černoši nejsou méněcenní a že *segregace je protiústavní. Proto v anketách (upřímně) odpovídají na otázky, které se týkají tradičního rasismu, stále méně rasisticky. Metodologickým problémem navíc je, že většina otázek v těchto anketách měří postoje Američanů k minoritám explicitně (reaktivně).$//Hypotéza moderního rasismu.// Američané si současně často neuvědomují, že se některé nové problémy přímo nebo nepřímo stále týkají rasové problematiky. Tyto problémy proto jako takové nevnímají – a jejich reakce jsou pak rasistické. Odmítají například uznat, že diskriminace na trhu práce je motivována rasisticky – věří, že jsou si černoši na vině sami. Jinými slovy – některé otázky nechápou jako indikátory postoje k rase, jíž se týkají, ale jako otázky týkající se objektivního stavu.$Teorii moderního rasismu lze shrnout tak, že bílí Američané //automaticky// (či //implicitně//) diskriminují černochy na základě emocionální reakce, avšak své chování //racionalizují// *atributy, které jsou s rasou sice „nahodile“, ale stabilně spojeny – například pracovitostí, *hodnotami, *kulturou, vyznáním atd. Obsah těchto racionalizací se mění, diskriminace nikoliv. Američané již nepřijímají jako přijatelný důvod diskriminace rasu; avšak diskriminují v souladu s rasou vždy, když je diskriminace sociálně přijatelná a zdůvodnitelná na základě jiných než rasových argumentů.$K měření míry tradičního a moderního rasismu vyvinuli autoři této teorie často používanou škálu moderního rasismu (//Modern Racism Scale//, zkratka: MRS). (Karel Hnilica)