evolučně-biologický <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('model')">*model</span> vysvětlující rozpor mezi teoretickou nemožností <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('evoluce')">*evoluce</span> účelných znaků <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('výběr, přirozený')">*přirozeným výběrem</span> u&nbsp;pohlavně se množících <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('druh')">*druhů</span> a&nbsp;skutečností, že u&nbsp;těchto organismů k&nbsp;evoluci účelných znaků dochází. Autorem teorie zmrzlé plasticity je český evoluční biolog Jaroslav Flegr (1998, 2005, 2006). Sexuálně se rozmnožující druh projde během své evoluce dvěma obdobími: krátkým obdobím evoluční plasticity, kdy je schopen se měnit vlivem přirozeného výběru a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('drift')">*genetického driftu</span>, a&nbsp;dlouhým obdobím zamrzlé plasticity, kdy se nic neděje a&nbsp;případné změny (vyvolané například dočasnými změnami podmínek, umělým výběrem aj.) jsou vratné. Na počátku evoluce sexuálního druhu je ještě přirozený výběr možný, protože <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('variabilita')">*variabilita</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('genom')">*genomu</span> je malá a&nbsp;každá nová (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('mutace')">*mutací</span> vzniklá) <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('alela')">*alela</span> se ocitá v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kontext')">*kontextu</span> stále stejných alel jiných genů, takže může probíhat její výběr. Variabilita <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('fond, genový')">*genofondu</span> se však začne postupně zvyšovat, a&nbsp;tím poroste i&nbsp;pravděpodobnost, že v&nbsp;další generaci se alela ocitne v&nbsp;kontextu jiných alel. Nemůže se tedy v&nbsp;populaci nikdy fixovat (tj. zůstat jedinou alelou příslušného genu), ale ani se neztratí. O&nbsp;úspěšnosti alely tedy nerozhoduje to, zda sama o&nbsp;sobě přináší svému nositeli větší zdatnost, ale spíše zda je spojena s&nbsp;nějakou <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('strategie, evolučně stabilní')">*evolučně stabilní strategií</span>, tj. strategií, která nemůže být nikdy z&nbsp;populace vytlačena, pokud jednou v&nbsp;populaci převládne. Každá nová alela se tedy jen připojí k&nbsp;některé z&nbsp;již fungujících stabilních strategií a&nbsp;mírně modifikuje poměr mezi strategiemi. Postupně se tak vytvoří velmi složitá síť vazeb vzájemně propojených a&nbsp;vzájemně se podmiňujících evolučně stabilních strategií (a&nbsp;za nimi stojící variabilitou alel) a&nbsp;populace dojde do stavu genetické homeostaze. Po takovém nahromadění polymorfismu alel ve velké populaci biologický druh evolučně „zamrzne“, a&nbsp;pak už je prakticky nemožné ho vychýlit z&nbsp;rovnováhy sebevětším selekčním tlakem, takže během určité doby vyhyne. Pokud je ovšem populace zredukována na populaci malou (nebo se z&nbsp;ní odštěpí malá část) se sníženou genetickou variabilitou, dojde v&nbsp;ní ke genetické <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('revoluce')">*revoluci</span>, stává se opět evolučně plastickou a&nbsp;mohou se v&nbsp;ní opět uplatnit darwinistické či dawkinsovské mechanismy přirozeného výběru. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Králík, Miroslav')">Miroslav Králík</span>)