rozsáhlá, arabsky psaná sbírka pohádek, pověstí, bajek a novelistických příběhů. Její nejstarší složky pocházejí z indoíránské oblasti. Již v 8. století vznikl v Iráku arabský překlad pehlevské (psané střední *perštinou) sbírky //Hazár afsána// (Tisíc vyprávění). Ta se postupně rozšiřovala o další vyprávění. Ve 12. století je doložena v *Egyptě již pod svým nynějším názvem. Tam se dále obohacovala o látky egyptské provenience a až do 18. století byla mnohokrát upravována a písemně fixována. Existuje řada *verzí a redakcí různého obsahu.$Tisíc a jedna noc je sbírka neobyčejně rozmanitá a různorodá, jak původem svých příběhů, tak i obsahově a žánrově. Obsahuje náměty a látky indické, perské, irácké, syrské, egyptské, staroarabské a židovské. Uvažuje se i o vlivech řeckých a byzantských. Indická vrstva patří k nejstarším a je vesměs zastoupena v první části sbírky. Indické a perské náměty vynikají bohatou představivostí a pohádkovou fantastikou. Hojně je zastoupena vrstva bagdádská (irácká) zahrnující mnoho novelistických příběhů z městského prostředí, celkem reálně odrážejících život bagdádských *společenských vrstev i *chalífova dvora. Typickými ukázkami egyptské vrstvy jsou humorné, groteskní, satirické a anekdotické příběhy se sociálně kritickým ostřím či takové, které se vysmívají různým lidským slabostem.$Tisíc a jedna noc je různorodá i žánrově. Setkáme se v ní s velkými epickými útvary, jako jsou romány Vypravování o králi Umaru ibn an-Nu’mán a Vypravování o Adžíbovi a Gharíbovi. Výrazně ovšem převažují menší epické žánry, někdy však volně, zpravidla úvodním rámcem, spojené do větších cyklů. Typickým útvarem tohoto druhu je Vypravováni o Sindibádu Námořníkovi, původem z Iráku. Přestože je v něm mnoho fantastických elementů, obsahuje reálné ohlasy cest arabských mořeplavců a obchodníků po Indickém oceánu. Příběhů, které lze zařadit k pohádkovému žánru, je samozřejmě dlouhá řada. Velice hojně jsou zastoupeny rozmanité novelistické příběhy, hlavně z Bagdádu a Káhiry. Do Tisíce a jedné noci bylo pojato i mnoho námětů o zvířatech, které vesměs můžeme řadit k žánru bajky s mravoučným záměrem. Sbírka obsahuje mnoho látek folklorního původu, ale typologicky náleží k takzvané pololidové literatuře.$Velice hojně je zastoupena milostná a erotická tematika ztvárněná v nejrozmanitějších podobách. V nejnižší poloze se popisuje s lidovou jadrností a bez jakékoli pruderie pudová, animální *láska s naturalistickými, až obscénními podrobnostmi.$Takové lascivní scény jsou však poměrně řídké. Mnohem častěji předchází milostnému spojení kultivovaná předehra. Milenec je uveden do nádherné komnaty, kde jsou vzácné koberce, stoly z ebenového dřeva posázené perlami a drahokamy, podávají se vybrané pokrmy a nápoje, přicházejí zpěvačky a tanečnice, milenka hraje na loutnu a recituje verše. Ustálenými příměry a rýmovanou prózou se popisují tělesné půvaby dívek. Hoch je krásou dívky tak zasažen, že padne do mdlob, „je mu uloupen rozum“, a onemocní láskou. Próza je často prokládána básněmi, které jsou nezbytným tvárným prostředkem vyprávění, neboť jen ve verších vyjadřují milenci své city a duševní stavy, vyznávají si lásku a posílají si milostná psaníčka. V mnoha příbězích vystupují krásné otrokyně, které se těšily úctě a privilegovanému postavení, zejména v palácích vládců, a to nejen pro své půvaby, ale i pro udivující znalosti a umělecký talent. Tavaddud, otrokyně *Hárúna ar-Rašída, zná všechna čtení //*koránu//, tradice o proroku *Muhammadovi, gramatiku, filozofii, právo, stylistiku, řečnictví, básnictví a hudbu, dovede hrát na loutnu, tančit, zpívat a přednášet verše. Hrdina se nejčastěji zamiluje na první pohled a jeho milostné vzplanutí je provázeno silným citovým vzrušením. Ibráhímu ibn al-Mahdí dokonce stačí, když spatří v okně dlaň a zápěstí neznámé dívky. Tádžalmulúk se zamiluje do paní Dunjá, když slyší vyprávět o jejím půvabu, Ibráhím vzplane láskou k Džamíle, když uvidí v knize její obraz. Vedle těchto a dalších podob lásky projevující se jako vášnivé milostné emoce vypráví tato sbírka i příběhy o hluboké a trvalé manželské lásce a věrnosti (například Příběh al-Mutalammise s jeho manželkou Umaimou). (Jaroslav Oliverius)